39 C 251/2021-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 19. 11. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 17 400 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, dále pak aby bylo uloženo uhradit smluvní pokutu. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 18. 1. 2020 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému 17 400 Kč. Žalovaný měl vrátit finanční prostředky, k nim pak poplatek za poskytnutí úvěru 15 202,38 Kč a smluvní úrok, a to do 10. 2. 2020 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalovaný označil políčko„ chci půjčit“, následně vyplnil registrační formulář, do kterého uvedl emailové spojení, jméno, příjmení, číslo mobilního telefonu, rodné číslo, číslo občanského průkazu a trvalé bydliště. Dále pak také vyplnil údaje o svém zaměstnání. Potvrdil, že se seznámil s obsahem smlouvy. Po odsouhlasení všech dokumentů mu byl přidělen prostřednictvím SMS zprávy unikátní kód [anonymizováno]. Ten následně zadal a potvrdil tím uzavření smlouvy o úvěru, resp. svoji žádost. Žádost byla schválena, na bankovní účet žalovaného byla odeslána příslušná požadovaná částka, variabilním symbolem bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaný podle původního věřitele uhradil pouze 1 000 Kč, tato částka byla použita na úhradu nákladů spojených se soudním či mimosoudním vymáháním pohledávky a na další platby. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, toto bylo oznámeno žalovanému přípisem z 27. 7. 2021. 2. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení nesplacené jistiny 17 400 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 15 202,38 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru 9 152,88 Kč, smluvní pokuty 8 065 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 24 533,26 Kč za období od 11. 2. 2020 do 23. 5. 2021. Další částí nároku pak byly náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, kdy je účtována částka 39 Kč za odchozí dopis, 50 Kč za odchozí doporučený dopis, 72 Kč za odchozí telefonický hovor a 217 Kč za osobní návštěvu. Naposledy byl pak žalovaný vyzván k zaplacení 1. 11. 2021. 3. Podáním doručeným soudu dne 14. 12. 2021 reagovala žalobkyně na výzvu soudu k předložení dokladů o tom, že byla důsledně posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že těmito doklady nedisponuje, v souvislosti s tím upravila žalobní návrh tak, že již netrvala na zaplacení kapitalizovaného úroku 24 355,26 Kč ani smluvní pokuty 8 065 Kč, nadále požadovala pouze zaplacení jistiny 17 400 Kč, zákonného úroku z prodlení z této jistiny, který byl v části kapitalizován, a také nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud konstatuje, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. S ohledem na provedené částečné zpětvzetí soud ve výroku I. žalobu o zaplacení částky 32 420,26 Kč (součet kapitalizovaného úroku 24 533,26 Kč a smluvní pokuty 8 065 Kč) zastavil s odkazem na ustanovení § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu. 5. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje smlouvou o úvěru č. [anonymizováno], podle které společnost [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, uzavírají smlouvu o úvěru. Poskytnuto bylo 17 400 Kč dne 19. 12. 2019 se splatností do 17. 1. 2020 s roční zápůjční úrokovou sazbou 40%. Bylo sjednáno, že poplatek za poskytnutí úvěru činí před slevou 18 586,68 Kč, po slevě 7 102,68 Kč. Úvěr byl poskytnut na 29 dnů s tím, že celková částka k zaplacení je uvažována 24 345,40 Kč po slevě a 36 539,67 Kč před slevou s tím, že RPSN činí 9 867,10 Kč Smlouva je opatřena datem uzavření 18. 12. 2019, žalovaný ji měl podepsat SMS kódem [anonymizováno]. Dodatkem A ze dne 18. 1. 2020 došlo k prodloužení splatnosti poskytnutého úvěru do 10. 2. 2020, kdy se uvádí, že na základě žádosti klienta došlo k refinancování původní úvěrové smlouvy a konstatuje se, že klient uhradil úvěrujícímu všechna plnění dle původní smlouvy s výjimkou jistiny. Je mu poskytováno 17 400 Kč za dalších změněných podmínek tak, že poplatek za poskytnutí úvěru je před slevou účtován 15 202,38 Kč, po slevě 5 806,38 Kč s tím, že zaplaceno má být celkem 33 040,96 Kč před slevou, 23 644,96 Kč po slevě, RPSN činí 13 065,80%. Shodné informace jsou uvedeny i ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení [právnická osoba], bylo ověřeno, že dne 19. 12. 2019 byla provedena z účtu [právnická osoba] platba 17 400 Kč na účet č. [bankovní účet]. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek z 19. 7. 2021, kdy pohledávka za žalovaným je uvedena v příloze. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně 27. 7. 2021, žalobkyní pak 10. 8. 2021, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně ve výzvě z 27. 7. 2021 stanovila dodatečnou lhůtu k plnění do deseti dnů od obdržení dopisu. Naposledy byl žalovaný vyzýván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně dne 6. 9. 2021 a 1. 11. 2021. Ze statistických údajů [obec] národní banky bylo zjištěno, že v lednu 2020 byly poskytovány úvěry domácnostem za cca 8, 20%. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 9. 12. 2021 bylo zjištěno, že majitelem účtu [bankovní účet] byl žalovaný, a to i v prosinci 2019. Z mimořádného výpisu z tohoto účtu bylo zjištěno, že dne 19. 12. 2019 bylo na uvedený účet připsáno 17 400 Kč, a to od společnosti [právnická osoba] Pokud soud vyzval žalobkyni k předložení dokladů o tom, že byla dostatečně přezkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně sama uvedla, že těmito důkazy nedisponuje. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí, zvláště teď, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po provedení předložených listinných důkazů soud konstatuje, že nepovažuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za platné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši sjednaného úroku. Při posouzení platnosti právního jednání se soud zabýval právě výší úrokové sazby. Tato je sice uváděna sazbou 40 % ročně, fakticky soud však považuje za úročení i tu část, kdy strany sjednávají poplatek za uzavření smluv. Pokud by se uvažovalo pouze o poplatku ve výši 5 806,38 Kč, o kterém smlouva uvádí, že se jedná o poplatek po slevě, po přepočtení na roční úrokovou sazbu se jedná cca 393 %. Soud je si vědom skutečnosti, že nelze automaticky přepočítávat úrokovou sazbu na roční, pokud je úvěr poskytován pouze na 1 měsíc, nicméně i za této situace považuje takto vysokou částku za poskytnutí finančních prostředků 17 400 Kč na 1 měsíc za naprosto nepřijatelnou. Pokud by soud přistoupil k přepočtu poplatku bez slevy, tedy poplatku ve výši 15 202,38 Kč, jedná se o částku 178 995 Kč za rok, což se rovná úroku v roční sazbě 1 028,70 %. Tato částka pak rozhodně nepřipadá v úvahu jako úrok, na který lze optikou ustálené judikatury hledět jako na takový, se kterým se soud ztotožní. Ze statistických údajů České národní banky bylo zjištěno, že v lednu 2020 byly poskytovány úvěry pro domácnosti na běžnou spotřebu s fixací do jednoho roku řádově za cca 8,30 % ročně. S přihlédnutím k této sazbě rozhodně nelze konstatovat, že by uzavřená smlouva mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla v pořádku, že by žádným způsobem nevybočovala z přijatelných měřítek pro posouzení rovnováhy práv a povinností smluvních stran. Soud odkazuje například na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 25 Co 145/2018, který konstatoval, že i ve smlouvách v současné právní úpravy, které jsou vedeny výraznou smluvní volností, je třeba zohledňovat korektiv dobrých mravů, vzájemnou rovnováhu práv a povinností. Lze uzavřít, že dlužník nemohl žádným způsobem do takto připravené smlouvy zasahovat (formulářový způsob), nezbývá než konstatovat ani to, že pokud by dlužník měl zájem provést jakékoliv úpravy, finanční prostředky by mu poskytnuty nebyly. 10. Soud tedy uzavírá, že posoudil smlouvu jako neplatnou, na nárok žalobce je tedy třeba hledět jako na nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému bylo p