11 C 106/2022-44 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 471,43 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutou částku společně s úroky, celkem částku 23 944 Kč s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, a je proto povinen zaplatit dluh na jistině, úroku, smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Dne [datum] původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 17 444 Kč na jistině, smluvní pokuta činila 8 331 Kč a neuhrazené paušální náklady na upomínání 150 Kč a náklady účelně vynaložené na mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. Žalovaný tyto částky žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradil, když před podáním žaloby žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku 8 000 Kč. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce podanou žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 000 Kč, kterou žalovaný uhradil dne [datum] na smluvní pokutu, a co do této částky bylo řízení zastaveno usnesením tohoto soudu č.j. 11 C 106/2022-38 ze dne 27. 6. 2022, které nabylo právní dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný měl v úmyslu dne [datum] s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] uzavřít smlouvu o úvěru [číslo]. Soudu byla k prokázání uzavření úvěrové smlouvy předložena pouze nepodepsaná kopie dané smlouvy, z níž nelze mít prokázaný projev vůle žalované uzavřít úvěrovou smlouvu právě v tomto znění. V této listině bylo uvedeno datum splatnosti úvěru do [datum] ve znění smlouvy datované dne [datum] a do [datum] ve znění smlouvy datované dne [datum], úrok 3 944 Kč, RPSN je uvedena ve výši 1423% a roční úrok 119,96%. Žalobkyně doložila výpisem z účtu, že žalovaný poslal na účet předchůdkyně žalobkyně dne [datum] platbu ve výši 1 Kč z účtu na jméno žalovaného č. [bankovní účet], ani z této skutečnosti však nelze mít prokázání uzavření tvrzené úvěrové smlouvy za prokázané. Dalšími výpisy z účtu žalobce prokázal, že dne [datum] zaslal předchůdce žalobkyně na účet uvedený ve smlouvě, shodný s účtem, ze kterého přišla platba ve výši 1 Kč, platbu ve výši 12 000 Kč, následně zaslal na účet č. [bankovní účet] uvedený v nepodepsané kopii úvěrové smlouvy téhož čísla datované dne [datum] dne [datum] částku 4 000 Kč a dne [datum] částku 4 000 Kč. Žalovaný nezpochybňoval, že se jednalo o jeho účty. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] odeslaným na adresu žalovaného, kterým byl žalovaný vyzván též k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). Dále byly žalovanému zasílány další dvě upomínky původním věřitelem, žalobkyní a dne [datum] pak právním zástupcem žalobkyně (zjištěno z upomínek). 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností původního věřitele nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru na základě tvrzené úvěrové smlouvy. Strany uvedené smlouvy zamýšlely s největší pravděpodobností uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však dospěl k závěru o neprokázání tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy, resp. akceptace návrhu na uzavření smlouvy a neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou soud dovozuje jednak z nedodržení podmínek dostatečného zjištění úvěruschopnosti žalovaného v době jeho poskytování a z nemravnosti tvrzené smlouvy. 5. Soud se předně zabýval tím, zda byla prokázána tvrzení žalobkyně o tom, že mezi jejím předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, ať by již byla hodnocena jako úvěrová. Listina předložená žalobkyní není podepsána ani jedním z účastníků smluvního vztahu. Tvrzení žalobkyně o tom, že smlouva byla uzavřena online způsobem tak, že byly vyplněny na webových stránkách předchůdce žalobkyně určité údaje žalovaného, prokázána nebyla. Bylo prokázáno jen tvrzení, že žalovaný zaslal platbu ve výši 1,00 Kč na účet předchůdce žalobkyně, nebyl však zjištěn jakýkoliv vztah platby k předmětné žalobkyní tvrzené smlouvě. Následně byla na stejný a další účet žalovanému zaslána postupně částka 20 000 Kč. Žádné jiné důkazy se k procesu uzavírání smlouvy nevztahují. Soud proto dospěl k závěru, že k prokázání uzavření tvrzené smlouvy nedošlo. 6. Soud se dále zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z [datum], rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí [anonymizováno] dvora EU, sp. zn. C [číslo]. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalovaného zjišťoval a tyto prověřoval. Smlouva o úvěru, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, by proto byla, p