13 C 82/2022-23 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobou podanou u soudu dne 5. 3. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 324 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla [anonymizováno], [registrační značka] (dále jen„ předmětné vozidlo“), a že k němu v období od 6. 4. 2021 do 6. 7. 2021 (dále jen„ sledované období“) neměl uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Proto je povinen zaplatit za ně žalobkyni příspěvek ve výši 4 324 Kč. Na příslušenství vymáhané pohledávky požadovala žalobkyně 8,5 % roční úroky z prodlení z částky 4 324 Kč od 14. 11. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2 Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci se – vzhledem k tomu, že příspěvek je z pohledu unijních předpisů daní svého druhu a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, se na něj nevztahuje – opírá o ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, a o skutečnost, že žalovaný měl v době zahájení řízení bydliště v obvodu zdejšího soudu (viz sdělení Policie ČR ze dne 9. 6. 2022 na č.l. 11 spisu) a k projednání a rozhodnutí věci je tedy podle § 85 odst. 2 o.s.ř. místně příslušný zdejší soud; jelikož tento soud je na území České republiky, je ve věci dána i pravomoc českých soudů. 3 Žalovaný se k žalobě, jež mu byla doručena uložením s účinky ke dni 4. 7. 2022 (viz obálku na č.l. 15 spisu a sdělení na č.l. 16 spisu), nevyjádřil. 4 Soud ve věci konal jednání dne 25. 7. 2022. Zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila, o jeho odročení nepožádala. Žalovaný, jemuž bylo předvolání doručeno spolu se žalobou uložením s účinky ke dni 4. 7. 2022 (viz výše), se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud přitom dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, a proto věc při tomto jednání projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. 5 Odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, a proto je jeho odůvodnění omezeno na náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. 6 Na základě provedených důkazů, jež zhodnotil podle § 132 o.s.ř., učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: žalovaný je nejpozději od 20. 12. 2010 vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, které je osobním automobilem se zdvihovým objemem válců motoru 1 595 cm3. Ve sledovaném období k němu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Výzvou ze dne 30. 8. 2021 ho žalobkyně vyzvala k zaplacení příspěvku za předmětné vozidlo za sledované období ve výši 4 624 Kč do 60 dnů od doručení přípisu; ten byl žalovanému dne 1. 9. 2021 doručován na adrese jeho trvalého pobytu. Žalovaný však žalobkyni na žádnou z částek uplatněných žalobou dosud nic nezaplatil. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 8 Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 9 Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 10 Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 11 Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 12 Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu. 13 Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14 V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný byl ve sledovaném období vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla a že v tomto období k němu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Je proto podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. povinen zaplatit za ně žalobkyni příspěvek, jehož výše odpovídá podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. součinu počtu dní, kdy k předmětnému vozidlu nebylo sjednáno uvedené pojištění, a jeho denní sazby. Předmětné vozidlo je osobním automobilem s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně a denní příspěvek tedy podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2021 (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), činí 47 Kč. Sledované období čítalo 92 dnů a příspěvek tedy činí 92 dnů x 47 Kč/den = 4 324 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni tuto – již splatnou (viz dále) – částku dosud nezaplatil, soud žalobě ohledně ní vyhověl. 15 Žalobkyně má podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. také právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, v souzené věci formou výzvy k úhradě příspěvku ze dne 30. 8. 2021. Výše této náhrady podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč; jelikož žalovaný žalobkyni ani tuto částku dosud nezaplatil, soud žalobě i ohledně ní vyhověl. 16 Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Příspěvek se podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. stal splatným uplynutím 60 dnů od doručení výzvy ze dne 30. 8. 2021 žalovanému, tedy ode dne 1. 9. 2021, takže dospěl dne 31. 10. 2021. Požadavek žalobkyně na 8,5 % roční úroky z prodlení z částky 4 324 Kč až od 14. 11. 2021 do zaplacení je tedy po právu, a proto soud žalobě i v této části vyhověl. 17 Žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty spočívají pouze v soudním poplatku zaplaceném ve správné výši 400 Kč a je třeba je zaplatit k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za sepis upomínek ze dnů 1. 12. 2021 a 5. 1. 2022 soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto upomínky byly v situaci, kdy žalovaný byl k zaplacení příspěvku vyzván již přípisem ze dne 30. 8. 2021, za nějž bylo žalobkyni přiznáno 300 Kč, nadbytečné. Náhradu nákladů právního zastoupení soud žalobkyni rovněž nepřiznal; tvoří-li příspěvky podle § 24 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. příjem garančního fondu a je-li žalobkyně ze zákona pověřena jejich uplatněním a vymáháním, je na místě, aby si k tomu vytvořila potřebné personální a materiální předpoklady, podobně jako je tomu u České televize při vymáhání přirážek za neoznámený televizní přijímač (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Nechá-li se žalobkyně přesto zastoupit advokátkou, má na to sice právo, jedná se však o nehospodárný a neúčelný postup, jehož náklady nemohou jít k tíži žalovaného. 18 Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.