14 C 300/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 30 450 Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě 9,75 % ročně z této částky od 20. 1. 2019 do zaplacení. Žaloba odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 11. 2017 smlouvu o úvěru ve výši 35 400 Kč skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 15 400 Kč). Žalovaný měl platit splátky ve výši 590 Kč týdně, přičemž první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a následující splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky, a to tak, že nejprve je hrazeno na půjčenou jistinu v poměru 56,497% a v poměru 43,503% na souhrnný poplatek. V případě prodlení s plněním se dle smluvních podmínek smlouvy stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Dle předložené platební historie žalovaný splácel nepravidelně, dosud uhradil 4 950 Kč. Splatnost pohledávky tak nastala ke dni 27. 1. 2018. Žalobkyně nárokuje úrok z prodlení v zákonné sazbě až ode dne 20. 1. 2019, tedy až po datu poslední smluvené splátky, která připadala na 19. 1. 2019. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že dne 25. 11. 2017 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 15 400 Kč (úrok 7 000 Kč, poplatek za zpracování a doručená úvěru 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč), tedy celkem částku 35 400 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 590 Kč se splatností první splátky od 2. 12. 2017. Z interní listiny žalobkyně soud zjistil, že žalovaný v souvislosti s touto smlouvou uhradil 4 950 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dlužné částky ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. 5. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 7. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 obč. zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 20 000 Kč a vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 15 400 Kč. Tato částka byla ve smlouvě formálně rozdělena na položku úrok 7 000 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 4 400 Kč, sjednaná úroková sazba činila dle smlouvy 66 % ročně. Soud proto vyhodnotil celou částku 15 400 Kč označenou v žalobě jako souhrnný poplatek jako úrok, a z tohoto důvodu posoudil takové ujednání ve smyslu § 588 občanského zákoníku jako neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto závěrem odkazuje na názor Nejvyššího soudu uvedený v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, z něhož s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možné považovat ještě úrok v sazbě, jež by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry činila v listopadu 2017 10,59 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od zbylého obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jakožto celek. Soud v této souvislosti odkazuje též na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 č.j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, pročež veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Soud proto žalobě vyhověl jen z části a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 050 Kč odpovídající dosud nezaplacené části poskytnutých peněžních prostředků po zohlednění plateb učiněných žalovaným. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ode dne 20. 1. 2019, tedy ode dne následujícího po zesplatnění úvěru. Ve zbylé části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.