14 C 32/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 979,22 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady tohoto řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [jméno]., uzavřela dne 20. 11. 2018 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal žalovanému poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu na dobu neurčitou. Žalovaný se přitom zavázal věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5% měsíčně dle čl. IV odst. 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12, 5% z každé čerpané částky úvěru dle čl. IV odst. 2 smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný na základě smlouvy čerpal celkem částku 25 000 Kč, kterou měl v souladu s výše uvedenými podmínkami splatit. Dlužnou částku žalovaný však nezaplatil, ani přes výzvy žalobkyně nebyl dluh řádně a včas uhrazen. Po zohlednění částečných úhrad ke dni podání žaloby činí dlužná jistina 12 979,22 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 postoupena ze [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. na společnost [právnická osoba] a dne 19. 12. 2019 pak na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud jeho souhlas předpokládal ve smyslu § 101 odst. 4 občanského soudního řádu, a věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 25 000 Kč (viz jednotlivá potvrzení o provedených platbách č.l. 11-15 spisu). Ve smlouvě se žalovaný zavázal splácet vyplacené peníze v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem za čerpání úvěru ve výši 8,5 % měsíčně (což odpovídá úroku ve výši 96 % ročně) a dále poplatkem v sazbě 12,5 % nesplaceného úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru č.l. 22-23). Dle zprávy [obec] [anonymizováno] ze dne 21. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný zaplatil na účet právní předchůdkyně žalobkyně celkem 3 platby, a to částku 15 000 Kč dne 4. 2. 2019, 1 600 Kč dne 11. 4. 2019 a 1 500 Kč dne 12. 7. 2019. Ze zprávy [anonymizováno] bank ze dne 31.3.2022 bylo zjištěno, že žalovaný provedl další úhradu na účet právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 5. 2019 ve výši 3 960 Kč Celkem tak žalovaný zaslal [právnická osoba] [příjmení] částku 22 060 Kč. 5. Po právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti, a to pokud jde o částku 2 940 Kč, představující část dosud nesplacené jistiny úvěru. Z pohledu soudu žalobkyně a žalovaný neuzavřeli platně smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. OZ, neboť smluvený úrok ve výši 96 % ročně (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo]) je ujednáním příčícím se dobrým mravům podle § 580 odst. 1 OZ, k němuž soud přihlíží podle § 588 OZ z úřední povinnosti. Jelikož je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, platí, že pokud je neplatné ujednání o úroku, je neplatná celá úvěrová smlouva. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a žalovaný neplatně uzavřeli smlouvu o úvěru, poskytnuté plnění 25 000 Kč z titulu této smlouvy soud posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, které je žalovaný povinen v souladu s § 2991 odst. 1 OZ žalobkyni vydat. Žalovaný dosud zaplatil částku 22 060 Kč, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 940 Kč jako zbývající část poskytnutého plnění, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 OZ Lhůtu k plnění soud žalovanému určil dle § 160 o.s.ř. Žalobkyně se obrátila na soud s požadavkem na zaplacení částky 12 979,22 Kč s příslušenstvím, pakliže tedy soud přiznal žalobkyni výrokem I. rozsudku nárok na zaplacení částky 2 940 Kč s příslušenstvím z výše uvedených důvodů, nezbylo než výrokem II. rozhodnout o zamítnutí žaloby ve zbývající části, tj. do částky 10 039,22 Kč s příslušenstvím. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobkyně byla v převážné části neúspěšná, pročež by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo žalovanému. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovanému v souvislosti se soudním řízením vznikly nějaké náklady, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.