14 C 89/2021-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne 11. 12. 2020, žalobkyně uplatnila úvěrovou pohledávku v částce 33 397 Kč s úrokem v částce 7 748,72 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 32 367 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 218,62 Kč za dobu od 3. 7. 2020 do 9. 12. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 697 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 11. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového rámce ve výši 33 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal částku celkem 32 367 Kč a na úvěr uhradil 0 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas hradit sjednané splátky, žalobkyně proto ke dni 18. 6. 2020 úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru. Ke dni sepsání žaloby žalovaný dluží žalobkyni částku 33 697 Kč, zahrnující neuhrazenou jistinu úvěru 32 367 Kč, náklady na vymáhání 330 Kč a smluvní pokutu 1 000 Kč, a dále úrok 7 748,72 Kč a úrok z prodlení 1 218,62 Kč. 2. Podáním ze dne 21. 7. 2021 žalobkyně s ohledem na okolnosti případu vzala žalobu částečně zpět o částku 1 330 Kč, úrok v částce 7 748,72 Kč, úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 32 367 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení v částce 48,09 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 1 330 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení. Usnesením ze dne 10. 11. 2021 soud řízení v tomto rozsahu částečně zastavil. Nadále žalobkyně nárokuje po žalovaném pouze úhradu jistiny, která byla žalovanému poskytnuta ve výši 32 367 Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky, jednak kapitalizovaného v částce 1 170,53 Kč a jednak v zákonné sazbě z výše uvedené částky od 10. 12. 2020 do zaplacení. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Pro neznámý pobyt byl žalovanému ustanoven opatrovník. 4. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, jimž se žalovaný nebránil, to ovšem s výjimkou tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), která je ovšem absolutně neplatná z důvodu, že podle předložených listin žalobkyně nesplnila svou povinnost dle ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti schopen spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tento závěr soud činí s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle něhož věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Závěr o absolutní (nikoliv relativní) neplatnosti smlouvy pro tyto nedostatky vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z., kdy žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud nesplatil, což je suma 32 367 Kč. Protože žalovaný na výzvu žalobkyně uvedenou částku nevrátil, dostal se do prodlení a dle ust. § 1970 o. z. je povinen zaplatit úrok z prodlení z uvedené částky, a to v sazbě dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce, zřejmě si vědom právního názoru soudu, předešel uvedenému hodnocení, z něhož by vzešlo částečné zamítnutí žaloby, a žalobu v části, v níž by soud dovodil její nedůvodnost, vzal částečně zpět a v tomto rozsahu už bylo řízení zastaveno. Ve zbývajícím rozsahu soudu nebránilo nic v tom, aby žalobě vyhověl z výše uvedených důvodů. K plnění soud určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, aniž to bylo odůvodněno chováním žalovaného po zahájení řízení, v tomto rozsahu tedy zavinila zastavení řízení podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., a v tomto rozsahu proto soud na zastavení řízení pohlíží jako na neúspěch žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu byla žalobkyně úspěšná, přičemž její úspěch převažuje, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. jí proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrném rozsahu 37 % jejich výše, kdy do celkového úspěchu v částce 36 719,83 Kč soud započetl také úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí a do celkového neúspěchu v částce 17 058,01 Kč soud započetl také kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení ke dni vydání usnesení o částečném zastavení řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek 1 348 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 250 Kč (dva úkony právní služby po 500 Kč za převzetí zastoupení a podání žaloby a jeden úkon po 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění) a náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu ve výši 300 Kč (tři úkony po 100 Kč). Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty. Náklady činí celkem 3 223,50 Kč a poměrné náhradě v rozsahu 37 % odpovídá částka 1 192,70 Kč.