17 C 136/2022-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 225 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 11. 1. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Uvedené peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peníze společně s příslušenstvím v jedné splátce do 10. 2. 2021. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a rovněž paušální náhradu výdajů spojených s odesláním písemných upomínek žalované. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 29. 3. 2021. Žalobkyně uplatnila pohledávku, která byla tvořena dlužnou jistinou ve výši 7 000 Kč, nesplacenou smluvní pokutou ve výši 1 225 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 760 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 276,88 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 7 000 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Žalobkyně podáním ze dne 9. 6. 2022 vzala žalobu zpět v částce 2 985 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 760 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 225 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne 11. 1. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v jedné splátce splatné dne 10. 2. 2021. Pro případ porušení povinnost žalovaného zaplatit jakoukoli část svého závazku řádně a včas si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Dále si sjednaly poplatek 50 Kč za první, druhou i třetí písemnou upomínku, které byly žalovanému zaslány. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 29. 3. 2021. 4. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zjišťování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Následně aniž by se žalobkyně k bonitě žalovaného vyjádřila, vzala žalobu částečně zpět v částce 2 985 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 760 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 225 Kč, řízení tak bylo v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. Po právním zhodnocení má soud za to, že žaloba je důvodná. Soud dospěl k závěru, že strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva tedy nebyla uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla právní předchůdce peněžní prostředky a sdělila mu, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny v avizované lhůtě. Na straně žalovaného tedy došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit. Jelikož žalovanému bylo z okolností zřejmé, dokdy má poskytnuté peněžní prostředky vrátit, nebylo ze strany žalobkyně třeba další výzvy k plnění. Vrátit bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dále z prokázaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč, představující 39 Kč za odeslanou upomínku k úhradě dlužné částky a 217 Kč za osobní návštěvu pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adrese žalovaného. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. V případě plného úspěchu by náklady řízení tak byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč, celkem 2 089 Kč. Jelikož po zohlednění neúspěchu žalobkyně za zpětvzetí žaloby nikoli pro chování žalovaného má právo na náhradu nákladů v rozsahu 46 %, je žalovaný jí povinen uhradit 961 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.