17 C 191/2022-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 3 750 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 19. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 2 500 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do 18. 10. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 670,50 Kč a smluvním úrokem z jistiny ve výši 40 % ročně. Strany si ve smlouvě sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě žalobkyni nevrátila, a to ani přes upomínky ze strany právního předchůdce žalobkyně. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 11. 10. 2021, což bylo žalované oznámeno přípisem původního věřitele. Žalobkyně požadovala mimo úhradu jistiny 2 500 Kč také úhradu poplatku za poskytnutí úvěru 2 670,50 Kč, smluvních úroků ve výši 1 898,63 Kč, úroku z prodlení ve výši 457,53 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 68 Kč a dále pak úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 2 500 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel a dále do vlastních rukou na další zjištěnou adresu žalované. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka 2 500 Kč. V ní se žalovaná zavázala vyplacené peníze vrátit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 670,50 Kč, který odpovídá úroku ve výši 1 300 % ročně a dále úrokem v sazbě 40 % ročně. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz v září 2019 činila úroková sazba při spotřebě domácností a fixaci v rozmezí do jednoho roku průměrně 9,41 % ročně. V čl. VIII.1. smlouvy se strany pro případ prodlení žalované dohodly na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. 4. Strany si ve smlouvě sice dohodly úrok ve výši 40 % ročně, nicméně žalovaná byla zavázána ve smlouvě poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 670,50 Kč. Ke generování zisku u úvěru slouží cena peněz, tedy smluvený úrok. V odůvodněných případech lze nad rámec úroku dohodnout i další platby za poskytnutí plnění spojená s úvěrem, u nichž již není spravedlivé, aby byla hrazena výlučně ze smluveného úroku. V posuzovaném případě však kromě výslovně vyjádřeného úroku je součástí ceny úvěru i další úplata, aniž by dohoda o tomto plnění vedle úroku byla ve smlouvě nějak zdůvodněna. Neodůvodněné řetězení poplatků vedle smluveného úroku se soudu jeví jako snaha o zastření skutečné ceny poskytnutých peněz a umělé navyšování reálného úroku, který tak není 40 % ročně, jak deklaruje smlouva, ale ve skutečnosti odpovídá 1 340 % ročně, což by odpovídalo více než sto čtyřiceti násobku průměrných sazeb korunových úvěrů uzavíraných v téže době. 5. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti, a to pokud jde o částku 2 500 Kč, představující dlužnou jistinu úvěru, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, protože mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. OZ, jelikož smluvený úrok ve výši 1 340 % ročně (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo]) jako esenciální složka úvěrové smlouvy je ujednáním příčícím se dobrým mravům podle § 580 odst. 1 OZ, k němuž soud přihlíží podle § 588 OZ z úřední povinnosti. Bez platnosti takového ujednání o odměně za poskytnutí peněz nemůže být platná ani samotná smlouva o úvěru ve smyslu § 576 OZ a contrario. 6. Jelikož smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla soudem shledána jako neplatná, nedostalo se žalované poskytnutého plnění 2 500 Kč z titulu smlouvy, ale bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, které je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 OZ žalobkyni vydat, jak bylo uloženo ve výroku I. tohoto rozsudku, a to ve standardní třídenní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Vzhledem k neplatnosti smlouvy nevznikly žalobkyni ze smlouvy ani nároky na smluvní plnění v podobě požadovaného úroku ve výši 1 898,63 Kč, ani úroku (označeného jako poplatek) ve výši 2 670,50 Kč, smluvních poplatků za vymožení pohledávky ve výši 68 Kč či smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč, a proto byla žaloba ohledně těchto nároků zamítnuta výrokem II. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož neúspěch žalobkyně byl vyšší než její úspěch a žalované žádné náklady v tomto řízení nevznikly