17 C 310/2022-51 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou původně podanou u Okresního soudu v Novém Jičíně domáhala po žalované zaplacení částky 24 604,10 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované dne [datum] vyplacen úvěr v částce 18 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokovou sazbou 95,95 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 1 476 Kč splatných vždy k 9. dni každého kalendářního měsíce počínaje únorem 2020. Do zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila za období od [datum] do [datum] celkem 23 616 Kč. Za prodlení žalované se splátkami [číslo] žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6. 1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, jelikož si strany sjednaly právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů a dále právo na zaplacení náhrady nákladů podle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 400 Kč, jelikož si strany sjednaly právo žalobkyně na náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. K zesplatnění celého úvěru došlo v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 20 904,40 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. 2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s uplatněným nárokem žalobkyně nesouhlasí, namítla absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy a to pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání spotřebitelské úvěrové smlouvy. Uvedla, že nebylo postupováno dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a smlouva je proto neplatná. Dále uvedla, že sjednaný úrok a další smluvní sankce byly sjednány hrubě v rozporu s dobrými mravy, když celková výpůjční úroková sazba činila 95,95 % ročně a celková RPSN dokonce 151,7 % ročně, takováto úroková sazba výrazně převyšuje úrokové sazby u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů, přičemž dle údajů ČNB činila běžná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů 8,4 %, tedy v případě žalobkyně je tato více jak 10 krát vyšší a celková RPSN je pak více jak 17 krát vyšší, proto je takto sjednaná úroková sazba je hrubě v rozporu s dobrými mravy a úvěrová smlouva je tak neplatná, rovněž tak nemravné jsou sjednané smluvní sankce. Dále uvedla, že za této situace je třeba věc posoudit v režimu bezdůvodného obohacení, přičemž je nesporné, že žalobkyně žalované poskytla částku 18 000 Kč, je rovněž nesporné, že žalovanou již bylo žalobkyni uhrazeno 23 616 Kč, tedy částka převyšující částku 18 000 Kč. Žalovaná tak z titulu bezdůvodného obohacení nedluží žalobkyni ničeho. Žalovaná proto navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a navrhla, aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná dne [datum] podepsala předsmluvní formulář a hodnocení klienta včetně prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího. Ve formuláři žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že celá částka, kterou by za dobu úvěru bylo třeba zaplatit, činí 70 848 Kč. Strany se dohodly na úrokové sazbě 95,95 % ročně s tím, že se jedná o pevnou výpůjční úrokovou sazbu na celou dobu splácení úvěru. Z návrhu smlouvy [číslo] z téhož dne vyplynuly stejné skutečnosti, jako jsou shora uvedeny. Ze smluvních ujednání, konkrétně z bodu 6. 1. vyplývá právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v případě, kdy by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů ve výši 499 Kč za jednu splátku, z bodu 6. 2. pak vyplývá právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v případě, kdy by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů ve výši 200 Kč za jednu splátku. Z bodu 6. 3. smluvních ujednání vyplývá právo žalobkyně na zesplatnění celého úvěru v případě prodlení dlužníka se splátkou o délce 65 dnů (splátka [číslo]), ke kterému došlo k datu [datum]. Veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru podle bodu 6. 4. smluvních ujednání přirostly k jistině úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 20 904,40 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději dne [datum]. Podle bodu 6. 5. smluvních ujednání vzniká žalované v případě nezaplacení této nové jistiny včas povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení. Úvěr byl žalované vyplacen [datum] na její účet, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná na předmětném dluhu uhradila žalobkyni nejméně částku 23 616 Kč. Podle systému časových řad [příjmení] dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v prosinci 2019 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 8,38 % ročně. 4. Soud k důkazu dále provedl výpis záznamu z registru [příjmení], výzvu k zaplacení ze dne [datum], [datum], oznámení ze dne [datum], předžalobní výzvu ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu, listiny týkající se pracovního poměru žalované, ze kterých ovšem vzhledem k níže uvedenému právnímu hodnocení neučinil žádná skutková zjištění. 5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož ujednání stran o úrokové sazbě ve výši 95,95 % ročně (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo]) je ujednáním nemravným ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat § 575 ani § 576 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ. Ze shodného tvrzení obou účastníků však vyplývá, že žalovaná žalobkyni splatila nejméně částku 23 616 Kč. Žalovaná tak svou povinnost již splnila a z výše uvedeného titulu není povinna nic dalšího plnit. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalované náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni [datum], lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 2 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, námitka místní nepříslušnosti soudu a vyjádření k žalobě) v souladu s § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4. advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalované.