17 C 40/2022-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 705,39 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive II. tohoto rozsudku. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši a inkasním poplatkem v celkové výši 20 618 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 3 187 Kč. Žalovaný ovšem přestal pravidelné měsíční splátky hradit, celkem uhradil pouze částku 3 199,99 Kč a po započtení uhrazených splátek dluží na jistině 22 412,75 Kč, na úroku 2 009,25 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 10 915,88 Kč, na úhradě za vyhodnocení úvěru 2 070,20 Kč a na inkasním poplatku 4 009,93 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] v částce 3 294,67 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 24 000 Kč, kterou se zavázal vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 3 187 Kč spolu s úrokem ve výši 2 311 Kč v sazbě 15 % ročně, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 11 760 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 227 Kč a inkasním poplatkem ve výši 4 320 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz v listopadu 2019 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,42 % ročně. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 OZ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 20 800,01 Kč, představující nesplacenou část jistiny, s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 695,80 Kč. Soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 OZ, jelikož tato smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům. Žalovaný, který vystupoval jako spotřebitel, uzavřel smlouvu, u níž sjednaná výše úroku a utvrzení v podobě sjednaných smluvních pokut a dohodnuté poplatky v souhrnu tvoří zřejmou nerovnováhu k tíži žalovaného, který byl při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004, příp. 33 Odo 234/2005, a přihlédl k tomu, že sjednaný úrok více než sedmkrát převyšuje průměrné úrokové sazby v rozhodné době, což je již za hranou, kterou vymezil ve své judikatuře Nejvyšší soud. Navíc poskytovatel úvěru závazek zatížený nepřiměřeně vysokým úrokem ještě utvrdil ujednáním o smluvních pokutách. To vše v souhrnu lze považovat za jednání neplatné ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že její předchůdkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky minimálně výši 24 000 Kč, a žalobkyně jej vyzvala předžalobní výzvou, aby dlužnou částku vrátil, bylo žalobě vyhověno v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Lhůta ke splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Ve zbytku tak soudu nezbylo nežli žalobu zamítnout, ať už se jedná o požadovaný úrok ve výši 20 359,24 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 294,67 Kč či kapitalizovaný úrok z prodlení z nepřiznané části jistiny v částce 48,89 Kč. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož úspěch obou účastníků je téměř shodný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.