20 C 135/2022-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 28. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 36 939 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny 36 939 Kč za období od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021 v celkové výši 922,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 36 939 Kč za období od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021 v sazbě 19,03 % ročně v celkové výši 2 128,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z žalované jistiny 36 939 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem 19,03 % ročně z téže částky za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 26. 2. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč na její účet. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 61 952 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 43 952 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 36 měsíčních splátek po 2 832 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 3. 2022. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, proto došlo ke dni 22. 4. 2021 k zesplatnění celého dluhu. Poslední splátku uhradila žalovaná dne 27. 9. 2019 Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 17 060 Kč, z čehož 3 061 Kč započetla žalobkyně na jistinu, 10 999 Kč na úrok a 3 000 Kč na poplatek. Žalobkyně se rozhodla nepožadovat po žalované zaplacení částek představující dlužné úhrady za služby splatné ke dni zesplatnění dluhu. Požaduje tak po žalované uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 26. 2. 2019 smlouva o úvěru částky 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 61 952 Kč představující úrok ve výši 43 952 Kč, poplatek za administrativní činnost 18 000 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 2 832 Kč RPSN činila 108 %. Byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 56,68 % ročně. Dopisem ze dne 22. 4. 2021 došlo k zesplatnění úvěru z důvodu neplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informován. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 17 060 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 40 000 Kč hradit dále částku 61 952 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ujednala s žalovanou úrok ve výši 56,68 % ročně a nadto ještě další administrativní poplatek 18 000 Kč. Jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v únor 2019 činila 9,97 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry [název soudu] uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 22 940 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 40 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 17 060 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 22 940 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 10. 2021, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 5. 10. 2021. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 8. 10. 2021 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 18. 10. 2021. Jelikož tak neučinila, dostala se od 19. 10. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 19. 10. 2021, proto byl přiznán úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 8,25 % ročně. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy. 7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná (s ohledem na příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 8. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.