20 C 139/2021-134 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala zaplacení částky 396 081,92 Kč s příslušenstvím. Částky 193 801,07 Kč s příslušenstvím se domáhala proti oběma žalovaným společně a nerozdílně. Tato část žaloby byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovanými byla dne 28. 1. 2016 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl byt [číslo] v [anonymizováno] patře domu [adresa] stojící na pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] na adrese [adresa žalovaného] Nájemní smlouvou se žalovaní zavázali hradit měsíční nájemné ve výši 7 500 Kč a zálohy za služby ve výši 2 905 Kč, tedy celkem 10 405 Kč měsíčně. Částka 193 801,07 Kč se skládá z nájemného a záloh za služby spojené s nájmem za období od července 2018 do ledna 2020, vyúčtování tepla za rok 2018 ve výši 4 983 Kč, vyúčtování energií a vody ve výši 2 153,17 Kč a dále vyúčtování tepla za rok 2019 ve výši 9 351,24 Kč. Z důvodu nehrazení nájemného přistoupila žalobkyně k výpovědi z nájmu a nájemní vztah skončil ke dni 30. 1. 2020. Dále se žalobkyně domáhala pouze proti prvnímu žalovanému zaplacení částky 202 280,85 Kč s příslušenstvím a to z titulu náhrady užívání bytové jednotky po skončení nájemného za období od února 2020 do dubna 2021. Z tohoto důvodu požaduje po žalovaném zaplacení částky 176 035 Kč, tedy 17x 10 355 Kč. Nad rámec toho pak eviduje nedoplatek vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období roku 2020 v částce 26 245,85 Kč. Žalovaní ničeho neuhradili. 2. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili a po celou dobu řízení byli zcela pasivní. 3. Z nájemní smlouvy ze dne 28. 1. 2016 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanými byla tohoto dne uzavřena nájemní smlouva na užívání bytu [číslo] na adrese [adresa], záloha na dodávku elektrické energie ve výši 500 Kč bez DPH a záloha na dodávku teplé vody a topení ve výši 1 000 Kč bez DPH, tedy zálohu na služby ve výši 2 500 Kč bez DPH. Nájemné a platby za služby spojené s nájmem měly být hrazeny do 15. dne měsíce, za který úhrada náleží. Ve smlouvě bylo ujednáno, že pronajímatel provede řádné vyúčtování služeb spojených s nájmem a to 1x měsíčně, respektive 1x ročně. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem budovy, ve které pronajala žalovaným bytovou jednotku. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že prvnímu žalovanému bylo uloženo vyklidit předmětnou bytovou jednotku, když nájemní poměr skončil ke dni 30. 1. 2020. Dne 6. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vyklizení exekučním návrhem (exekuční návrh ze dne 6. 4. 2021). Žalovaným byla dne 30. 4. 2021 adresována výzva k úhradě částky 396 081,92 Kč ve lhůtě do 17. 5. 2021 (předžalobní výzva). Skutečnost skončení nájmu ke dni 30. 1. 2020 se kromě rozsudku zdejšího soudu podává též z výpovědi z nájmu ze dne 24. 1. 2020, která byla doručena oběma žalovaným. Z daňových dokladů založených ve spise na čl. 36-51 soud zjistil, že žalobkyně v období od 17. 7. 2018 do 16. 11. 2020 vystavovala žalovaným faktury na úhradu nájemného a sjednaných záloh, přičemž v daňových dokladech uváděla též datum splatnosti. Data splatnosti jednotlivých daňových dokladů odpovídají počátkům běhu úroků z prodlení uvedeným a ve výroku I. tohoto rozsudku. Dne 29. 4. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovaným poskytování tepla v roce 2018, z faktury [číslo] soud zjistil, že se jedná o vyúčtování za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, byla stanovena cena tepla na topení 16 333,34 Kč a po odečtení záloh je po žalovaných požadovaná částka 4 983 Kč. Z daňového dokladu [číslo] ze dne 13. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovaným spotřebu elektrické energie a vody v roce 2019 s tím, že ve faktuře byla uvedena množstevní cena elektřiny, její odebrané množství, množstevní cena za m3 vody a odebrané množství v daném období a po odečtení záloh byla po žalovaných požadována částka 2 153,17 Kč včetně DPH. Z daňového dokladu [číslo] ze dne 28. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaným bylo vyúčtováno teplo na topení za rok 2019 a to celkovou částkou 20 131,51 Kč se zohledněním záloh ve výši 12 000 Kč a byla tudíž po žalovaných požadována částka 9 351,24 Kč včetně DPH. Daňovým dokladem [číslo] ze dne 6. 4. 2021 byl žalovanému vyúčtován odběr tepla na topení v roce 2020 a odběr teplé užitkové vody, přičemž částka za topení byla vyčíslena na 22 131,64 Kč a částka za teplou užitkovou vodu na 1 728,22 Kč, celkem bylo účtováno 26 245,85 Kč včetně 10% DPH. Z nákladů na vytápění příjemce služeb za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 vyhotoveného společností [právnická osoba] soud zjistil, že za toto období bylo dodáno do bytu [číslo] obývaného [celé jméno žalovaného] teplo v hodnotě 24 344,80 Kč. Z daňových dokladů vystavených [anonymizována dvě slova] žalobkyni za dodávku teplé vody soud zjistil, že za dodávku teplé vody žalobkyně v roce 2020 do celé nemovitosti uhradila celkem částku 91 596 Kč. Z listiny označené vyúčtování nákladů na topení za rok 2020 vyplývá, že rozpočteno na jednotlivé nájemníky vychází na žalovaného [číslo] podíl odebrané teplé užitkové vody v roce 2019 na 1 728,22 Kč. 4. Z ostatních provedených listinných důkazů, jako byly výzvy k úhradě, opisy vydaných faktur, stavy pohledávek a další soud neučinil žádná skutková zjištění. <i>5. Podle § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.</i> 6. Na základě shora učiněných skutkových zjištění a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně a to jak v části žaloby týkající se obou žalovaných, tak v části žaloby týkající se toliko prvního žalovaného. Pokud jde o část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala proti oběma žalovaným zaplacením částky 193 801,07 Kč s příslušenstvím, pak soud tuto část žaloby považoval za důvodnou v rozsahu částky 129 653,17 Kč. Tato částka se skládá z dlužného nájemného ve výši 7 500 Kč za každý ze 17 měsíců počínaje srpnem 2018 až po leden 2020, tedy částky 127 500 Kč, na které má žalobkyně nárok dle nájemní smlouvy v souladu s § 2201 a § 2246 občanského zákoníku a dále z částky 2 153,17 Kč z titulu vyúčtování spotřebované elektrické energie a vody v roce 2019, které bylo provedeno daňovým dokladem [číslo] ze dne 13. 1. 2020 a na které má žalobkyně právo podle § 2247 občanského zákoníku. Spolu s touto částkou bylo žalobkyni přiznáno taktéž právo na úrok z prodlení a to z jednotlivých částek odpovídající výši nájemného a záloh za služby spojené s užíváním bytu a to v souladu s nájemní smlouvou od každého 15. dne v měsíci, respektive byla-li splatnost za toto období v příslušné faktuře stanovena déle, pak s přihlédnutím k datu splatnosti každé jednotlivé faktury, jak bylo žalobkyní navrhováno. Úrok z prodlení za platbu záloh spojených s užíváním bytu byl však stanoven vždy do 30. 4. roku následujícího po roce, za které měly být hrazeny zálohy a to vzhledem k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2016, sp.zn. 25 Cdo 1977/2015, ze kterého vyplývá, že dluží-li nájemce bytu pronajímateli splatné zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu, vzniká mu nárok za poplatek z prodlení z těchto dlužných záloh za dobu od jejich splatnosti do doby, kdy byly zaplaceny, popř. kdy měl žalobce provést jejich vyúčtování. Zaplacení samotných záloh se pronajímatel po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, již domáhat nemůže, ale do té doby vzniklý nárok na poplatek z prodlení z těchto záloh mu nezaniká. Z tohoto důvodu tedy soud přiznal úrok z prodlení ze záloh na služby spojené s užíváním bytu do doby, kdy byla žalobkyně povinna je vyúčtovat, tedy jednalo-li se o zálohy za služby za rok 2018, končí prodlení žalovaných 30. 4. 2019, jednalo-li se o zálohy za služby za rok 2019, končí prodlení žalovaných 30. 4. 2020 a jednalo-li se o zálohy za služby za rok 2020, končí prodlení žalovaných 30. 4. 2021. Splatnost vyúčtování elektrické energie a vodného za rok 2019 byla stanovena dle doložené faktury ke dni 27. 1. 2020. Výše úroku z prodlení byla stanovena podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrokem II. rozsudku soud zamítl návrh žalobkyně na přiznání záloh za služby za období od července 2018 do ledna 2020 ve výši 49 813,66 Kč, když v souladu s nájemní smlouvou, § 2247 občanského zákoníku a § 2 písm. c) zákona č. 67/2013 byla žalobkyně povinna vyúčtovat zálohy za služby v roce 2018 nejpozději do 30. 4. 2019, zálohy za služby za rok 2019 nejpozději do 30. 4. 2020 a zálohu za služby v roce 2020 nejpozději do 30. 4. 2021 a po těchto datech se již záloh za služby domáhat nemůže (viz citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1977/2015). Dále soud zamítl návrh žalobkyně na přiznání částky 4 983 Kč z titulu vyúčtování tepla za rok 2018 a částky 9 351,24 Kč z titulu vyúčtování tepla za rok 2019. Uvedená vyúčtování neobsahují žádnou z náležitosti uvedených v § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., zejména za zúč