21 C 116/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu ve [obec] dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, [anonymizováno] půjčka [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Splácení úvěru bylo smluveno ve 108 měsíčních splátkách po 4 431,80 Kč, když roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,9%. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši dne [datum], tento však nehradil řádně a včas dle výše dohodnutých podmínek, proto žalobkyně využila svého oprávnění a celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Ke dni zesplatnění pohledávka sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 227 855,35 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 254,53 Kč, smluvního poplatku ve výši 2 715Kč, dále úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni [datum] ve výši 11 218,08Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 242 109,88Kč jdoucího od [datum] do zaplacení. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, když tomuto byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. Když s takovýmto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně výslovně v žalobě, žalovaný pak mlčky). 3. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 7. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný, a proto žalobě zcela vyhověl. Soud má za zjištěné, že mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena shora uvedená úvěrová smlouva, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 250 000 Kč jako bezúčelový úvěr. Smlouva o úvěru byla shledána platným právním jednáním, neboť splňuje veškeré náležitosti, které s platnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, splňuje i náležitosti požadované zákonem o spotřebitelském úvěru, je přesně sjednána úroková sazba (roční procentní sazba nákladů, výše měsíční splátky), když výše zde sjednané úrokové sazby (13,9% ročně) žádným způsobem nevybočuje ze sazeb obvyklých v daném čase a pro takto dlouho dobu splácení. Žalobkyně též soudu doložila, jakým způsobem byla zkoumána kredibilita žalovaného (potvrzení o příjmu, výpis z účtu žalovaného). Bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal, převodem na jeho bankoví účet. Strany si rovněž ve smlouvě sjednaly pojištění úvěru, které byl žalovaný rovněž povinen hradit žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého závazku, má žalobkyně též právo na zákonný úrok z prodlení, kdy výše tohoto neodporuje ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a prodlení je počítáno ode dne následující po zesplatnění celého úvěru. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 224 Kč, ze tří úkonů právní služby po 9 260 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. počítaní ze součtu částek za provedené úkony právní služby a režijní paušály. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 43 926,80 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.