21 C 330/2022-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] s. r. o., [IČO], sídlem [adresa žalobkyně] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou uzavřena v souladu s rámcovou smlouvou o poskytování zápůjček na dálku z téhož dne smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této byla následně dne [datum] poskytnuta žalované na její bankovní účet částka ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se právnímu předchůdci žalobkyně zavázala v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit obchodní úrok ve výši 6 988 Kč, který ale žalobkyně po žalované nepožaduje. Žalovaná nedostála své smluvní povinnosti a na předmětnou smlouvu nehradila ani částečně. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum], přičemž k úhradě dluhu byla žalované stanovena lhůta do [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřila, a soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů a obsahu spisu. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z Rámcové smlouvy o poskytování půjček na dálku ze dne [datum] a ze Smlouvy o půjčce [číslo] z téhož dne vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku 5 000 Kč, která měla být spolu s částkou označenou jako náklady půjčky ve výši 6 988 Kč vrácena formou 12 měsíčních splátek po 999 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 203 % ročně, RPSN činilo 552,5 %. Z výpisu z bankovního účtu a následně ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na bankovní účet žalované dne [datum] částku ve výši 5 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně za situace, kdy žalovaná v řízení netvrdila a tudíž ani neprokazovala opak, vzal soud za prokázané, že žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Aktivní legitimace žalobkyně pak byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně její přílohy [číslo] jenž je tvořena seznamem postoupených pohledávek. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], včetně podacího lístku z téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby a zavázal žalovanou povinností zaplatit částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku žalobkyni. Mezi účastníky byla skutečně uzavřena shora uvedená smlouva o půjčce (byť fakticky se jedná o smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť obsahuje ujednání o úrocích, což je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy), když ale tuto má soud za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřeném ujednání o výši úroku z úvěru. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 6 988 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny ve výši 5 000 Kč zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Právní předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním spotřebitelských úvěrů, a zmíněná částka (ve smlouvě označená jako náklady půjčky) by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Smlouva navíc obsahuje ujednání o roční úrokové sazbě ve výši 203 % a RPSN ve výši 552,5 %. Soud toto ujednání shledal neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 o. z. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto extrémně vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru. 9. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na její bankovní účet částku ve výši 5 000 Kč, má žalobkyně nárok na zaplacení této částky, který jí ovšem vznikl z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku a nikoliv ze smlouvy o úvěru, byť žalobkyně výše specifikovaný úrok nepožadovala. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve lhůtě, která jí byla žalobkyní k tomu poskytnuta v předžalobní upomínce, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud uvádí, že žalobkyně je inkasní agenturou, která opakovaně soudně uplatňuje jí postoupené pohledávky z úvěrových smluv. Jedná se zpravidla o jednoduché žaloby (jako je tomu ostatně i v tomto případě), které se liší pouze individuálními údaji a není proto důvod je koncipovat pokaždé jinak. Navíc tarifní hodnota v těchto sporech zpravidla nepřevyšuje částku 50 000 Kč, tudíž podmínky použití ust. § 14b a. t. jsou kumulativně splněny. 11. Lhůty k plnění byly žalované stanovené jaké běžné třídenní dle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.