21 C 337/2022-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 936 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen právní předchůdce žalobkyně), se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované na bankovní účet úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen spolu s příslušenstvím do [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky, kdy žalovaná o úvěr požádala na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně, kde po zadání požadovaných registračních údajů úvěrující zahájil schvalovací proces a ověřování bonity žalované. Žalovaná projevila vůli smlouvu uzavřít odesláním verifikační platby ve prospěch bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla v souladu se smlouvou povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náklady na upomínání. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které, resp. na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, byla pohledávka za žalovanou převedena na žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Žalovaná částka se tedy skládá z jistiny ve výši 6 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 936 Kč, příslušenství je dále tvořeno paušální náhradou nákladů na upomínání ve výši 150 Kč (žalobcem nazvanou jako kapitalizovaný úrok) a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 217,97 Kč za období od [datum] do [datum] z částky 6 000 Kč ve výši 8,5 % ročně. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky naposledy vyzvána upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalobkyně na výzvu soudu podáním ze dne [datum] doplnila žalobu tak, že uvedla, že žalovaná zažádala o půjčku prostřednictvím online formuláře. Ověření totožností žalované následně proběhlo verifikační platbou ve výši 1 Kč, kterou žalovaná zaslala na účet právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, v důsledku čehož vzala žalobu částečně zpět co do částky 1 086 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 936 Kč. 3. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Uvedené neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 4. Vzhledem k učiněnému částečnému zpětvzetí žaloby postupoval soud podle výše citovaného zákonného ustanovení a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby částečně zastavil, aniž by zjišťoval souhlas žalované, neboť ve věci nebylo dosud jednáno (výrok I. tohoto rozusdku). 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřila, a soud proto předpokládal její konkludentní souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř., věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a žalobkyní předložených listinných důkazů. 6. Z těchto byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované částku ve výši 6 000 Kč, která měla být splacena do 30 dnů, tj. do dne [datum]. Faktické poskytnutí částky 6 000 Kč má soud za prokázané z výpisu z bankovního účtu žalobkyně ze dne [datum] a rovněž ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo prokázáno rámcovou smlouvou ze dne [datum], resp. Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek z [datum] a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně podacího archu ze dne14. 2. 2022. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], včetně podacího archu ze dne [datum] má vzal soud za zjištěné, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu s tím, že k tomuto stanovila lhůtu do [datum]. 7. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud pro právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je ve znění po částečném zpětvzetí převážně důvodná. Mezi stranami došlo k uzavření smlouvy, kterou soud právně posoudil jako smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, a to proto, že byť je smlouva nazvaná jako smlouva o úvěru, úrok, coby pojmový znak úvěrové smlouvy, nebyl sjednán, resp. byl sjednán ve výši 0,00 %. Na vztah mezi původními účastníky nicméně dopadá zákon o spotřebitelském úvěru, jak plyne z široké definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zmiňovaného zákona. Právní předchůdce žalobkyně tudíž byl povinen před poskytnutím peněžních prostředků řádně prověřit schopnost žalované tyto prostředky vrátit ve stanovené lhůtě splatnosti. V daném případě sama žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalované. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž je smlouva neplatná (k tomu blíže nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak přitom konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, nejedná se o neplatnost relativní (vázanou na námitku spotřebitele) ale o neplatnost absolutní. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě a nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, neboť v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované částku ve výši 6 000 Kč poskytl. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Běh tohoto soud váže k datu splatnosti, jenž byl uveden v předžalobní výzvě (tj. [datum]), neboť v této byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vrácení dlužn