24 C 293/2021-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitel) uzavřel jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl formou bankovního převodu žalovanému částku ve výši [částka]. Tuto měl včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úroku ve výši [částka] žalovaný uhradit nejpozději do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, v případě, že by doba splatnosti byla z jeho strany překročena, činil poplatek částku [částka], úrok pak zůstal stejný. Žalovaný se dodatkem ke zmiňované smlouvě zavázal úrok splatit nejpozději do [datum] a to formou jediné splátky. Smlouva byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku, když původní věřitel zaslal žalovanému jím verifikovaný email a formou SMS zprávy jedinečný autorizační kód. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši, o čemž svědčí i výpis z bankovního účtu, ale do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku neuhradil. Součástí žalované částky byla dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, na kterou původnímu věřiteli vzniklo právo v důsledku prodlení žalovaného dle čl. VIII. odst. 1, písm. d) smlouvy. Smluvní pokutu žalobkyně po revizním přepočtu požadovala ve výši [částka]. Žalobkyně dále požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosmluvního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši [částka]. Předmětná pohledávka pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena přípisem ze dne [datum]. I přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum] na předmětný dluh žalovaný dosud ničeho neuhradil. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a částky smluvní pokuty ve výši [částka]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] proto zdejší soud rozhodl o zastavení řízení v rozsahu výše naznačeného částečného zpětvzetí, kdy předmětem řízení tak nadále byl toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení a částka [částka], představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V daném případě postupoval soud dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, s tímto vyslovila svůj souhlas již v podané žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný dne [datum] uzavřel s původním věřitelem elektronicky smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které mu téhož byla poskytnuta na účet částka [částka], (doloženo výpisem a potvrzeno bankou, že účet u ní vedený č. [bankovní účet] skutečně náleží žalovanému). Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 36 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši [částka], resp. [částka] v případě překročení doby splatnosti a to formou jednorázové splátky nejpozději ke dni [datum] (nové datum splatnosti sjednáno v dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne [datum]). Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, když žalovanému byl na jím verifikovaný email zaslán návrh smlouvy a žalovaný tento odsouhlasil zadáním unikátního verifikačního kódu zaslaným formou SMS z telefonního čísla, který žalovaný uvedl. Totožnost žalovaného byla ze strany původního věřitele ověřena tzv. verifikační platbou, když žalovaný odeslal částku [částka] na účet původního věřitele (doklad o úhradě verifikační platby). Pohledávka přešla z původního věřitele na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl dle přiloženého podacího archu předán k doručení poskytovateli poštovních služeb dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávek, poštovní podací arch). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum] (předžalobní výzva včetně poštovního podacího archu). Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, bylo případně na něm, aby v řízení prokázal opak, ale nestalo se tak. Dlužná částka se tak skládá z jistiny ve výši [částka] a příslušenství je pak představováno kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků a s tím související výše RPSN, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši [částka] a úroku v roční sazbě 36 % uhradit dále částku [částka], označenou jako poplatek za sjednání úvěru. Tento poplatek byl dále v případě prodlení se splácením ujednán ve výši [částka]. Označení za poplatek však nic nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček/spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil právní předchůdce žalobkyně navodit, když ve smlouvě uvedl, že úroková sazba činí toliko 36 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 529,98 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností do 1 roku poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba činila cca 19 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Pro úplnost soud uvádí, že na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že splatnost úvěru byla smluvními stranami prodloužena, když přepočet úroku by i tak dosahoval výše v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem