24 C 348/2021-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí původně částku ve výši 4 894,42 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 8 500 Kč v hotovosti na pobočce žalobce. Strany si ve smlouvě dohodly smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná se zavázala uhradit tento úvěr deseti splátkami nejpozději do [datum] v celkové výši 18 476 Kč. Součástí každé splátky byl rovněž poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 850 Kč (celkem 8 500 Kč), který dle žalobkyně odráží náklady žalobce spojené s poskytnutím spotřebitelského úvěru a obsahuje poměrnou část mzdových a provozních nákladů. Žalovaná byla při podpisu smlouvy seznámena s Všeobecnými obchodními podmínkami, což stvrdila svým podpisem. Z těchto pak vyplývá její povinnost uhradit v případě prodlení žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je dlužník v prodlení. Žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr řádné splácet. Žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 2 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu jistiny. Žalovaná nedodržela smluvní podmínky a nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně proto v souladu se smluvními ujednáními vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu ke dni [datum]. Žalovaná na svůj dluh ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně neuhradila ničeho. Žalovaná částka se tak skládala z částky 4 500 Kč, představující dlužnou jistinu úvěru, a z částky 394,42 Kč, představující smluvní pokutu za prodlení. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo řízení zastaveno co do částky 392,42 Kč, představující smluvní pokutu, jelikož žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] pro tuto částku žalobu zpět. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s popsaným postupem souhlasila již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu k tomuto nevyjádřila a soud proto předpokládal její konkludentní souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázané tyto skutečnosti. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] včetně příloh má soud za prokázané, že tato smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, když na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 8 500 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v celkové výši 18 476 Kč, a to formou 10 měsíčních splátek. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0,1 % denně, RPSN byla stanovena ve výši 591,65 %. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Ze splátkového kalendáře ze dne [datum] má soud za zjištěné, jakým způsobem měl být úvěr hrazen. Nedílnou součástí smlouvy pak byly všeobecné obchodní podmínky ze dne [datum]. Z výdajového pokladního dokladu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná téhož dne převzala peněžní prostředky ve výši 8 500 Kč. Z příjmových pokladních dokladů ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 4 000 Kč. Soud má dále z předložených výzev včetně podacích archů za prokázané, že žalobkyně opětovně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Jelikož žalovaná na svůj dluh ničeho dále nehradila, bylo jí odesláno o oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru, ve kterém byla znovu vyzvána k úhradě dluhu, a to ve lhůtě 10 dní. Z podacího archu k tomuto pak soud zjistil, že dokument byl žalované zaslán prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum]. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne [datum] 6. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek 9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o věci samé. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované byla dne [datum] poskytnuta peněžitá částka ve výši 8 500 Kč, když žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 18 476 Kč a to formou pravidelných měsíčních splátek. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní úroková sazba ve výši 0,1% denně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 850 Kč měsíčně. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 8 500 Kč a smluvního úroku uhradit dále částku 8 500 Kč (10 x 850 Kč), označenou jako poplatek za poskytnutí a správu úvěru. Tento je sice ve smlouvě označen jako poplatek, nic to ale nemění na tom, že původní věřitel je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých půjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli náhradu za náklady žalobkyně, i když toto zdání se snažila ve smlouvě navodit. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako součást ujednání o úrocích. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto vysokého úroku, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobcem, jíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Jak již bylo zmíněno, pro případ prodlení nastupovaly další sankce, které byly zcela zjevně rovněž nepřiměřeně vysoké. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah spotřebitelské smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku, jež je rovněž namístě v daném případě aplikovat). Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mrav