25 C 294/2021-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 8. 2019 nařídila Městská policie [obec] odtah vozidla [značka automobilu], [registrační značka], tvořícího překážku silničního provozu, kdy vozidlo stálo zaparkované v v prostoru křižovatky ulic [ulice] a [anonymizována tři slova] [obec]. Odkázal na ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, dle něhož je vlastník pozemní komunikace povinen překážku odstranit. Vlastníkem komunikace je [územní celek], přičemž odtahy provádí Správa veřejného statku [územní celek], jež je zřízena ke správě a provozování svěřeného majetku (rovněž i komunikace ve vlastnictví [územní celek]). Odtah vozidla je v souladu s ustanovením § 45 odst. 4 citovaného zákona prováděn na náklady provozovatele (vlastníka). Cena za odtah je stanovena v usnesení Rady [územní celek] [číslo] ze dne 26. 11. 2009, kdy jeden nucený úplný odtah je vyčíslen na částku 1 550 Kč, za neúplný odtah částku 950 Kč cena za služby parkoviště spojené se střežením vozidla činí za první den 80 Kč, za každý i započatý následující den 110 Kč. Žalovaný přistoupil dne 1. 8. 2019 ke dluhu vlastníka předmětného vozidla a zavázal se uhradit žalobkyni částku ve výši 1 630 Kč ve lhůtě do 2. 9. 2019 Ani přes upomínku však svoji povinnost nesplnil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Oprávnění žalobkyně k provádění odtahů vyplývá ze Zřizovací listiny příspěvkové organizace Správy veřejného statku [územní celek] ze dne 1. 10. 2013. Usnesením [anonymizováno] [územní celek] [číslo] z 12. 5. 2010 byla stanovena cena za nucené odtahy silničních vozidel, kdy soud ověřil, že za jeden nucený odtah úplný byla stanovena ve výši 1 550 Kč a za službu parkoviště za první den 80 Kč, za každý další započatý den 110 Kč. Z protokolu o odstranění motorového vozidla ze dne 1. 8. 2019 vyplývá, že došlo k odtahu motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], jež bylo zaparkováno v prostoru křižovatky ulic [ulice] a [anonymizována dvě slova] v [obec], přičemž žalovaný, který nebyl provozovatelem předmětného vozidla, uvedl v přistoupení k závazku, že přistupuje k závazku provozovatele vozidla [jméno] [příjmení] a zavazuje se dluh ve výši 1 630 Kč zaplatit žalobkyni nejpozději do 2. 9. 2019 (zmíněný protokol a přistoupení k dluhu [číslo]). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný ani přes výzvu ze dne 28. 5. 2020 (předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně dodejky) dlužnou částku žalobkyni zaplatil. 4. Podle § 45 odst. 1 a 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoPPK“), kdo způsobil překážku v provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit, neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Je-li překážkou v provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přistoupil ve smyslu ustanovení § 1892 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ NOZ“) k závazku provozovatele vozidla, které bránilo provozu a bylo dne 1. 8. 2019 v souladu s výše citovaným ustanovením § 45 odst. 1, 4 ZoPPK odtaženo. Žalovaný byl tak povinen zaplatit žalobkyni za odtah vozidla částku 1 550 Kč a dále za 1. den služby parkoviště částku 80 Kč, celkem částku 1 630 Kč. Protože žalovaný svoji povinnost dobrovolně nesplnil, soud mu ji uložil ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 NOZ právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které se sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.