25 C 362/2021-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 37 977,43 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 4. 12. 2018 smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem v roční výši 13,9 % v měsíčních splátkách po 1 879 Kč, počínaje dnem 4. 1. 2019. Nedílnou součást smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky a Sazebník původního věřitele. Původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Protože žalovaný své povinnosti nedostál, když nesplácel poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných splátkách, právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a prohlásil úvěr za okamžitě splatný, pohledávka se stala splatnou ke dni 23. 1. 2020. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 37 977,43 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 (v žalobě původně uvedené datum 1. 4. 2021 žalobkyně dodatečně opravila) se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 11. 8. 2021. Svoji povinnost žalovaný nesplnil ani přes výzvu ze dne 13. 1. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 4. 12. 2018 smlouvu označenou jako o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem v roční výši 13,9 % v 32 měsíčních splátkách po 1 879 Kč (spolu s poplatkem za pojištění v částce 75 Kč činila celková měsíční splátka 1 954 Kč), první splátka byla splatná dnem 4. 1. 2019, poslední dnem 4. 8. 2021. Nedílnou součást smlouvy o půjčce tvořily Všeobecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky a Sazebník původního věřitele (návrh na uzavření smlouvy o půjčce a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). Pro případ prodlení se splácením dohodnutých splátek byl původní věřitel mj. oprávněn prohlásit půjčku i další nesplacené pohledávky z půjčky za okamžitě splatné a požadovat smluvní pokutu (čl. 6 a 6.2. návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). [příjmení] dne uzavřely shodné strany i rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investiční služeb (citovaná smlouva). Z výpisu z účtu žalovaného za prosinec 2018 soud ověřil, že žalovaný čerpal dne 4. 12. 2018 částku 50 000 Kč. Dopisem ze dne 23. 1. 2020 původní věřitel prohlásil půjčku za okamžitě splatnou a vyzval žalovaného k úhradě jeho závazku v celkové výši 41 237,89 Kč, z čehož částku 37 977,43 tvořila nesplacená jistina, zbývající část kapitalizované úroky a úroky z prodlení, poplatky (zmíněný dopis). Pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 včetně seznamu pohledávek). Dopisem ze dne 12. 1. 2021 byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis včetně podacího archu). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2021 (výzva k uhrazení závazku – předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně podacího archu). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru. Strany sice smlouvu označily jako smlouvu o půjčce (ve smyslu ust. § 2390 a násl. o.z.), soud však s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem podřadil smluvní vztah účastníků (resp. právního předchůdce žalobkyně a žalovaného) pod smlouvu o úvěru dle shora citovaného ust. § 2395 a násl. o.z. K tomuto závěru soud podotýká, že zápůjčka (zejména peněžitá), má sice obdobnou hospodářskou funkci jako úvěr, nicméně smlouva o úvěru se však od smlouvy o zápůjčce liší v několika podstatných ohledech. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být jakékoliv zastupitelné věci, předmětem smlouvy o úvěru mohou být jen peněžité prostředky, smlouva o zápůjčce může být jak úplatná, tak bezúplatná, smlouva o úvěru je vždy úplatná, tj. úročená. V posuzovaném případě tedy jde tedy o typový případ smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky v dohodnuté výši 50 000 Kč. Žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když čerpaný úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení. Žalovaný ohledně svého závazku neuvedl žádná skutková tvrzení, vznik ani výši nesporoval. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni (či původnímu věřiteli) zaplatil dlužnou částku v celkové výši 37 977,43 Kč. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2395 o.z. ve spojení s ustanovením § 2399 odst. 1 o.z. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výše konkretizované částce, sestávající se toliko z dlužné jistiny. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou úhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 520 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 500 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zák. č. 235/2004 Sb., tj. o částku 325,50 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 3 396 Kč. I v tomto případě soud stanovil běžnou třídenní lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované osoby, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).