25 C 41/2022-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že byl pověřen zřizovatelem [územní celek] k provozování pohřebiště na území [územní celek]. Dne 25. 8. 2008 účastníci uzavřeli nájemní smlouvu k pronájmu hrobového místa typu kolumbárium na pohřebišti [anonymizováno] hřbitov v [obec] v části C-O [číslo], jež byla uzavřena na dobu určitou 10 let, tj. do 25. 8. 2018. Výše nájemného je určena Ceníkem prací a služeb hřbitovních a kremačních, platným pro příslušný kalendářní rok, nájemné bylo splatné vždy do 31. 12. příslušného kalendářního roku. Vzhledem k tomu, že se žalobci nepodařilo od ukončení účinnosti nájemní smlouvy uzavřít se žalovanou novou nájemní smlouvu, bylo vyčísleno bezdůvodné obohacení ve výši nájemného za období od skončení nájemní smlouvy do 31. 12. 2020, tedy od 26. 8. 2018 do 31. 12. 2020. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá výši nájemného. Nájemné pro rok 2012 a násl. bylo schváleno [jméno] [územní celek] (usnesením [číslo] z 13. 10. 2011), na jehož základě žalobce vydal Ceník prací a služeb hřbitovních a kremačních s platností od 1. 1. 2012 a dále od 1. 1. 2013, kdy roční nájem za hrobku, kostrový hrob, urnový hrob činil částku 394 Kč, za kolumbární schránku částku 546 Kč, poplatek za plochu 1m2 u hrobky, kostrového i urnového hrobu 15 Kč, nájemné tak činí 546 Kč ročně. Žalovaná ke dni podání žaloby neuhradila nájemné za poměrnou část za roku 2018 a nájemné za rok 2018 (poměrnou část) a 2019, 2020, odpovídající skutečnému počtu dnů trvání nájemní smlouvy, tj. ke dni ukončení účinnosti nájemní smlouvy, a od ukončení nájemní smlouvy bezdůvodné obohacení, které odpovídá výši nájemného do 31. 12. 2020, celkem tak žalobci dluží částku 1 638 Kč, kterou nezaplatila ani přes upomínku. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Usnesením Rady [územní celek] [číslo] byl schválen Ceník prací a služeb hřbitovních a kremačních žalobce s platností od 1. 1. 2012 (citované usnesení). Na jeho základě byl žalobcem vydán ceník, dle Ceníku prací a služeb hřbitovních a kremačních, platného od 1. 1. 2012 byla stanovena cena za pronájem kolumbární schránky v roční výši 546 Kč (osvobozeno od DPH), poplatek za plochu 1m2 částku 15 Kč (rovněž osvobozeno od DPH). Žalobce byl pověřen svým zřizovatelem [územní celek] ke správě a provozování svěřeného majetku (ke správě hřbitovů a pohřebišť na území [územní celek]) zřizovací listinou z 21. 1. 2008, dle níž hospodaří s majetkem zřizovatele, který mu byl svěřen touto listinou jako s majetkem vlastním (článek 8.1 a 8.4 citované listiny). Účastníci platně uzavřeli dne 25. 8. 2008 smlouvu o nájmu hrobového místa v pohřebišti [anonymizováno] hřbitov ke zřízení hrobu - uložení urny. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 10 let. Žalovaná se touto smlouvou zavázala hradit sjednané nájemné, jež je stanoveno cenovým věstníkem pro daný kalendářní rok vždy do 31. 12. daného kalendářního roku (citovaná smlouva o nájmu hrobového místa). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě nájemného za rok 2018, 2019 i 2020 dopisem ze dne 10. 9. 2021 (upomínka z uvedeného dne). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná svůj závazek za shora označená období splnila, přičemž nerozporovala tvrzení žalobce ani výši dlužné částky. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nájemní smlouva mezi účastníky řízení byla sjednána dle ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, přičemž žalobce je v návaznosti na výše rozvedené oprávněn hospodařit s majetkem zřizovatele jako s majetkem vlastním, je tedy osobou aktivně věcně legitimovanou. Soud rovněž ověřil, že byla splněna i obligatorní podmínka písemné formy. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že se účastníkům nepodařilo po uplynutí sjednané nájemní doby uzavřít novou nájemní smlouvu, žalovaná nevrátila žalobci předmět nájmu, nadále tak bez právního titulu užívala předmět pronájmu (hrobové místo), čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, přičemž výše bezdůvodného obohacení vychází z výše nájemného za období části roku 2018 a roku 2019, 2020. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval výši úroku z prodlení, která přesahuje zákonnou sazbu, soud výrokem II. tohoto rozsudku částečně o daný přesah zamítl žalobu, vycházeje přitom z výše citovaného zákonného ustanovení k prvnímu dni vzniku prodlení jednotlivých částek. Modifikace se týká pouze toho příslušenství, u něhož žalobce požadoval vyšší sazbu, než činí zákonná sazba (nižší sazba může být v návaznosti na jeho rozhodnutí žalobci přiznána). Ve zbývající části soud žalobě vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní (výrok I. tohoto rozsudku). 4. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci z převážné části úspěšný (neúspěch spočíval toliko v nepatrné části příslušenství), soud přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jež se sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.