28 C 394/2022-48 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň - sever dne 20. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 733,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi [právnická osoba] ´s credit s. r. o. a žalovaným byla uzavřena dne 27. 10. 2020 smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto jistinu původnímu věřiteli vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru představující kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 826 Kč, celkem tak se zavázal do 26. 11. 2022 uhradit částku 5 826 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplatil, když uhradil toliko částku 2 266,80 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny i právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a to prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2022, kdy postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 14. 1. 2022. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 5 377,16 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 1 733,20 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 826 Kč, dále postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 317,96 Kč za období od prvého dne prodlení po celkové splatnosti, t. j. od 27. 11. 2020 do 1. 6. 2021 a dále poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně však učinila rozhodnutí, že v tomto řízení nebude nárokovat část postoupených poplatků za odeslání písemných upomínek a zároveň provede revizní přepočet postoupené smluvní pokuty a postoupeného smluvního úroku. Žalobkyně tak požadovala nesplacenou jistinu ve výši 1 733,20 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 826 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 317,96 Kč za období od 27. 11. 2020 do 1. 6. 2021, dále poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč n a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Z předložených listin má soud za zjištěné, že mezi [právnická osoba] credit s. r. o. a žalovaným byla uzavřena dne 27. 10. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč. Doba splatnosti byla stanovena na 30 dní, žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutí úvěru celkem částku 5 826 Kč s tím, že úroková sazba úvěru byla stanovena ve výši 36 % ročně a roční sazba nákladů při splacení do termínu splatnosti činila 9603,85 %. V této smlouvě byly uvedeny taktéž smluvní sankce, ke kterým se soud blíže nevyjadřuje s ohledem na závěry učiněné níže (smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně taktéž předložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byly rekapitulovány podmínky poskytnutí úvěru. Z potvrzení o platbě má soud za prokázané, že žalovaný převedl jako potvrzení o uzavření smlouvy částku 1 Kč na účet právního předchůdce žalobkyně. Soud má dále za prokázané, že žalovanému byla částka 4 000 Kč poskytnuta (potvrzení o provedení transakce). Žalovaný však úvěr řádně a včas nehradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován (smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky (upomínky, výzva před podáním žaloby). Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil toliko částku 2 266,80 Kč, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. 5. Soud po zhodnocení předložených listin dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou. Důvodem je to, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel povinnost poskytovatele zápůjček prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost nesplnil, byla žalobkyně vyzvána, aby prokázala, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného prokazována. Ve svém vyjádření žalobkyně poukázala toliko na žádost o úvěru, ve které měl žalovaný vyplnit údaje o zaměstnání a své měsíční příjmy a výdaje. Je zcela zřejmé s ohledem na shora uvedené, že tímto právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát své zákonné povinnosti. S ohledem na tyto skutečnosti soud tedy dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně nejednal v souladu se shora uvedenými závěry, což vede k důsledku spočívajícím neplatnosti smlouvy dle ustanovení § 588 občanského zákoníku. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit zapůjčenou jistinu ve výši 4 000Kč. Soud současně zohlednil tvrzení žalobkyně, že bylo žalovaným zaplaceno 2 266,80 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 1 733,20 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18.1.2022, kterým byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 24. 1. 2022 (poštovní podací arch ze dne 19. 1. 2022) a ode dne 4. 2. 2022 se tak dostal žalovaný do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 6. Žalobkyní požadovaný součet částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku činí 5 097,92 Kč, souhrn soudem přiznaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku činí 1 909,20 Kč. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť nebylo prokázáno, že by žalovanému, jako procesně úspěšnějšímu účastníkovi nějaké náklady vznikly. 7. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému stanovil běžnou třídenní lhůtu po právní moci tohoto rozsudku.