30 C 143/2018 — Okresní soud Plzeň-město

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31. 1. 2018 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 455 394,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 12. 2015 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že dne 12. 5. 2015 bylo kontrolou [číslo] provedenou pracovníky společnosti [právnická osoba] zjištěno, že žalovaný provádí v rodinném domě na adrese v [obec], [ulice a číslo] neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy ve smyslu ustanovení § 51 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Kontrolou bylo zjištěno neoprávněné odbočení na přívodním kabelu [anonymizována čtyři slova] mezi hlavní domovní skříní a hlavním jističem 3x 20 A. Neoprávněné odbočení se nacházelo uvnitř domu v krabici pod omítkou, kdy na přívodní kabel byl připojen kabel [anonymizována tři slova], který vedl mimo měřící soustavu do instalace zákazníka. Následně byla přivolána hlídka Policie ČR, která vše zdokumentovala. Měřením bylo při vyřazené měřící soustavě zjištěno na kabelu [anonymizována tři slova] fázové napětí a průtoky proudové fáze L1 v hodnotě 8,9 A, L2 v hodnotě 25 A a L3 v hodnotě 8,6 A. Ze strany žalovaného nebylo umožněno zadokumentování elektrospotřebičů, které se v domě nacházely, kdy po provedené kontrole byl neoprávněný odběr ukončen. V důsledku shora uvedeného jednání tak vznikl žalobkyni nárok na náhradu škody v souladu s ustanovením § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu, neoprávněné distribuci elektřiny. Pro výpočet škody za neoprávněný odběr elektřiny je dle žalobkyně nutné stanovit možný příkon (technicky dosažitelnou spotřebu), přičemž výpočtem dle shora citovaného ustanovení bylo za období od 12. 5. 2013 do 15. 5. 2015, za které žalovaný měl rovněž, mimo jiné, elektrickou energii neoprávněně odebírat, spočtena celková škoda ve výši 475 331 Kč. Dále žalobkyně požaduje i náklady související se zjištěním a ukončením neoprávněného odběru, které byly uhrazeny dodavatelské společnosti [právnická osoba] ve výši 15 641 Kč. Neoprávněným odběrem elektřiny tedy byla za shora uvedené období žalobkyni způsobena škoda v celkové výši 490 972 Kč, když před podáním žaloby žalovaný na žalovanou pohledávku částečně hradil ve výši 35 577,13 Kč, a to v souvislosti s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 9. 2017 č. j. 4 T 28/2017, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2017, kdy v rámci adhezního řízení byla mimo jiné žalovanému uložena povinnost žalobkyni jako poškozené nahradit škodu za neoprávněný odběr elektřiny ve výši 35 577,13 Kč. Předmětem tohoto řízení je tedy nárok na náhradu zbývající části škody ve výši 455 394,87 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud v rámci občanského právního řízení vázán rozhodnutím trestního soudu pouze v tom smyslu, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal, a dále i rozhodnutím o osobním stavu. Není však vázán rozhodnutím o výši škody. Výše škody pro účely kvalifikace trestného činu dle ustanovení § 138 trestního zákoníku se tedy může lišit do výše škody, která je přisouzena v adhezním řízení. Trestní soud totiž postupuje v souladu se zásadou in dubio pro reo, a proto je i ve výroku trestního rozsudku uvedeno, že odsouzený (v daném případě žalovaný) způsobil škodu„ nejméně ve výši“. I v samotném trestním řízení bylo předpokládáno a trestní soud má dokonce za velmi pravděpodobné, že žalovaný mohl odebrat větší množství elektrické energie a tím mohla být reálně způsobena škoda výrazně vyšší, avšak vzhledem ke shora uvedeným procesním zásadám musely být všechny pochybnosti vykládány ve prospěch žalovaného. Při šetření a následném stanovení náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny ve smyslu ustanovení § 51 energetického zákona je žalobkyně vždy vázána při výpočtu náhrady škody právním předpisem, kterým je vyhláška č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny. Žalobkyně si je vědoma toho, že výpočet dle výše specifikované vyhlášky nelze aplikovat mechanicky, avšak je nutno uvést další důležité skutečnosti, které svědčí o nutnosti postupu právě dle vyhlášky, který provedla žalobkyně. V případech, kdy je elektřina odebírána z neměřené části distribuční sítě, není možné dodatečně žádným technickým způsobem stanovit skutečné množství neoprávněně odebrané elektrické energie. Žalobkyně dále odkázala na skutečnost, že není možné přesně stanovit dobu, po kterou ze strany žalovaného docházelo k neoprávněnému odběru elektrické energie, dále není možné ani postavit na jisto, jaká skladba spotřebičů se v daném odběrném místě, tedy rodinném domě žalovaného, v rozhodném (žalovaném) období nacházela, dále rovněž není možné stanovit ani počet osob, které se v domácnosti zdržovaly, když se liší výpovědi žalovaného učiněné v rámci trestního řízení, a to jak ohledně počtu, tak i doby, po kterou zde měly bydlet, a rovněž není možné stanovit ani spotřebu před neoprávněným odběrem elektrické energie, když není patrné, po jakou dobu zde k neoprávněnému odběru skutečně docházelo. Žalobkyně pak odkázala i na příkré rozpory ve výpovědích samotného žalovaného v trestním řízení v pozici obžalovaného, kdy tento tvrdil, že od roku 2013 bylo v daném odběrném místě používáno pro vytápění plynového kotle, přičemž ze sdělení [právnická osoba] a. s . vyplynulo, že dle spotřeby tato odpovídá toliko užívání plynového vařiče a nikoliv vytápění domu plynem. S ohledem na shora uvedené okolnosti tak žalobkyně dospěla k závěru, že není možné skutečnou škodu reálně vyčíslit a je třeba postupovat dle vyhlášky, když tento postup aproboval i Ústavní soud ČR ve své rozhodovací činnosti, zejména v nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15, kde se mimo jiné uvádí, že pokud soud na základě provedených důkazů dospěje v konkrétní situaci k závěru, že vypočtená výše škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídá škodě skutečné, nemůže předpis aplikovat v té části, ve které by tak způsobil neoprávněný zásah do majetkových práv škůdce tím, že by vypočtená výše škody plnila v převážné míře funkci sankční a nikoliv kompenzační. V takovém případě musí o výši škody soud rozhodnout podle spravedlivého uvážení dle nových okolností, tedy funkce sankční nesmí převážit funkci kompenzační. Žalobkyně rovněž odkázala na skutečnost, že vzala v úvahu shora uvedené skutečnosti a škodu z neoprávněného odběru poté vyčíslila v částce 926 160,77 Kč, z čehož je patrné, že„ vyhláškový“ výpočet, která následně i fakturovala žalovanému, je vypočtem značně nižším a pro žalovaného i příznivějším. Dále zdůraznila i skutečnost, že v daném odběrném místě byla naměřena spotřeba elektrické energie v řádech stovek kWh, což je neprosto nemožné pro takový typ patrového rodinného domu, kdy předmětná spotřeba za celý dům by odpovídala spotřebě pouhé ledničky. Navíc při kontrole odběrného místa bylo naměřeno techniky společnosti [právnická osoba] desítky ampér ve všech fázích, z čehož lze usuzovat i na skutečnost, že seznam, který byl následně ze strany žalovaného poskytnut orgánům činným v trestním řízení, obsahoval pouze hrstku spotřebičů. Nelze pak odhlédnout ani od skutečnosti, že žalovaný je revizním technikem, tedy osobou s dostatečnou kvalifikací v oboru elektro a navíc i bývalým zaměstnancem [právnická osoba], a. s . Nadto si žalovaný jako revizní technik i sám potvrdil revizi při opětovném připojení. Žalovaný nejprve v rámci své procesní obrany navrhoval, aby soud žalobu zamítl v plném rozsahu, když zejména odkázal na skutečnost, že v dané věci již bylo rozhodováno zdejším soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 28/2017, kde byl žalovaný v pozici obžalovaného uznán vinným a odsouzen s odůvodněním, že za určité období odebíral a využíval neměřenou elektrickou energii. Žalobkyně se pak připojila v pozici poškozeného k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 941 802 Kč, kterou však specifikovala až na počátku hlavního líčení, když předtím tuto opakovaně měnila. Žalovaný byl vyzýván žalobkyní k úhradám různých částek, když naposledy byl vyzván až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku uvedeného shora, přičemž na výzvu žalobkyně žalovaný reagoval tím, že s uvedenou částkou požadovanou ze strany žalobkyně v rámci náhrady škody nesouhlasil, když celkovou částku náhrady škody tak, jak byla vypočtena a stanovena v rámci trestního řízení, řádně a včas uhradil. Zároveň žalovaný odkázal na argumentaci soudu v předmětném trestním řízení, kdy tento zcela pregnantně určil, jakým způsobem byla vypočtena výše náhrady škody. O náhradě škody bylo tedy dle žalovaného již rozhodnuto. Dále pak žalovaný doplnil, že žalobkyně opakovaně vyčísluje výši náhrady škody nesprávně, a to postupem ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 vyhlášky č. 82/2011 Sb., tedy podle hodnoty rezervovaného příkonu, což znamená stanovení výše odběru s přihlédnu