30 C 158/2021-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 15. 3. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 26 444,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 7. 2020 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne 31. 1. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 26 444,48 Kč, kdy původní věřitel poskytoval úvěr prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedené v části b) tohoto návrhu, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Pro ukončení registrace zaslal žalovaný právnímu předchůdci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru v daném případě s úvěrovým rámcem 80 000 Kč. Po ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka v celkové výši 26 444,48 Kč postoupena na žalobkyni. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, a to vhozením do schránky. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, kdy vycházel z úvěrové smlouvy, platební historie, obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně, předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru je absolutně neplatným právním jednáním, a to díky výši sjednané úrokové sazby a RPSN, a dále pak i kumulaci smluvních pokud a celkově nevyváženému postavení žalovaného jako spotřebitele v rámci dané smlouvy. 8. Soud v daném případě sice vycházel z respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, která byla právě v uzavřené smlouvě vyjádřena. Soud nezpochybňuje, že právní jednání žalovaný učinil, svědčí o tom i skutečnost, že uvedl své identifikační údaje a číslo bankovního účtu. Smluvní volnost je však ve spotřebitelských smlouvách, kterou tato smlouva bez pochyby je, korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně ve prospěch spotřebitele. Pokud jsou taková ujednání obecně nespravedlivá a rozporná s dobrými mravy, je nutné k tomuto přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je mimo jiné ujednání o odměně za poskytnutí úvěru ve formě úroku. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Úrok v uváděné výši je tedy třeba hodnotit jako zcela nemravný, představující znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, smlouva s takovým úrokem je považována za absolutně neplatnou, když k tomuto závěru soud vede i skutečnost, že zde dochází ke kumulaci smluvních pokut a náhrad za upomínky, které nelze vnímat jinak než opětovně jako smluvní pokuty. Soud vychází z toho, že právní předchůdce žalobkyně by smlouvu neuzavřel za situace, že by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, je tedy zcela evidentní výrazná nerovnováha práv a povinností každé ze smluvních stran. 9. Nárok žalobkyně tedy nelze posoudit jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru za podmínek, které plynou z platně uzavřené sjednané smlouvy, ale pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy žalobkyně má právo na vydání toliko části čerpané neuhrazené jistiny ve výši 22 025,92 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 10. Ve zbývající části předmětu řízení pak soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci z větší části úspěšná, má vůči žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 83 % (jistina ve výši 22 025,92 Kč) a kapitalizovaný úrok ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 006,99 Kč, kdy po odečtení úspěchu žalovaného (17 %) má žalobkyně právo na 66 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 058 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj- 900 Kč) dle § 111b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 510 Kč, přičemž 66 % představuje částka 1 657 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).