30 C 162/2022-73 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 19. 4. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 56 009,47 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřel s žalovaným následující smlouvy. Dne 13. 6. 2019 byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 800 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 4 200 Kč, odměny za administrativní zpracování úvěru ve výši 4 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 630 Kč počínaje dnem 20. 6. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 6. 8. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když celkem v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil částku 14 765 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 26 535 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 499,44 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 285,56 Kč. Následně byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl zástupcem žalobkyně vyzván k jejímu uhrazení v rámci předžalobní upomínky. 2. Dne 26. 3. 2019 byla uzavřena Smlouva o s úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalovanému peněžní prostředky ve výši 44 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 39 160 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 7 480 Kč, odměny za administrativní zpracování úvěru ve výši 8 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 880 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 1 067 Kč počínaje dnem 2. 4. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 22. 9. 2020. Žalovaný ani v tomto případě nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když celkem v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil částku 31 903 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 55 007 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 37 510,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 460,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 057,33 Kč, když kapitalizovaný úrok ve výši 10 460,55 Kč byl vypočten při úrokové výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny 37 510,03 Kč od 23. 9. 2020 do 7. 1. 2022. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani v tomto případě dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl zástupcem žalobkyně vyzván k jejímu uhrazení v rámci předžalobní upomínky. 3. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal, když předně odkázal na skutečnost, že žalobkyně neprokázala oprávněnost svého nároku (nároků). Dále doplnil, že ujednaná RPSN je u obou smluv neúměrně vysoká, právní předchůdce žalobkyně nedostatečně prověřuje v rámci své obchodní činnosti, kterou je poskytování úvěrů, kredibilitu úvěrovaných, kdy typickým obchodním jednáním právního předchůdce žalobkyně je, že v polovině splácení úvěrů nabídne klientům tzv. refinancování, když klient již jistinu uhradil, avšak původní cílová částka se započítá a klientovi je půjčena další jistina. Ve svém důsledku se pak jedná o jednání hraničící s lichvou, kdy toto porušuje ustanovení na ochranu spotřebitele zakotvená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále uvedl, že pokud jde o úvěrovou smlouvu [číslo] ze dne 13. 6. 2019, pak zde mu byla při podpisu smlouvy vyplacena toliko částka 15 600 Kč, když částka 5 400 Kč byla započítána na refinancování předchozí úvěrové smlouvy. Totéž platí i pro úvěrovou smlouvy [číslo] ze dne 26. 3. 2019, kdy při uzavření smlouvy převzal v hotovosti toliko částku okolo 25 000 Kč, přičemž ve zbývající části byl ze strany žalobkyně stejně jako v předchozím případě proveden zápočet na předchozí smlouvu uzavřenou v září 2018. Zde činila původní jistina asi 10 000 Kč. K jeho osobní, sociálně a majetkové situaci pak žalovaný uvedl, že dokládal pracovní smlouvu, výplatní pásku, ale opomněl uvést své další závazky, kdy jeho cílem nebylo někoho oklamat. 4. Při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 4. 8. 2022 pak bylo soudem žalobkyni dáno poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že je na místě posoudit nárok po právní stránce jinak, a to dle předpisů o bezdůvodném obohacení, když zároveň byl účastníkům sdělen předběžný právní názor o absolutní neplatnosti obou shora specifikovaných úvěrových smluv. Zároveň bylo dáno žalobkyni poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, aby doplnila skutková tvrzení, jaké další úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny, když z doložených listinných důkazů se jeví, že byly uzavřeny minimálně další dvě úvěrové smlouvy, a to [číslo] [číslo] přičemž žalobkyni byla dále uložena povinnost doplnit skutková tvrzení, kolik činila jistina předmětných smluv, v jaké výši jistinu žalovaný čerpal a jakou částku žalovaný na dané smlouvy hradil. 5. Žalobkyně reagovala podáním ze dne 23. 8. 2022, když zejména uvedla, že smluvní strany uzavřely u obou úvěrových smluv dohodu o započtení, která je shodně obsažena v článku 9, přičemž v této souvislosti odkázala na ustanovení § 1991 občanského zákoníku, kdy na způsobilost pohledávek k započtení se nevztahují zákonné požadavky ustanovení občanského zákoníku o jednostranném započtení. Dále doplnila, že žádné pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] [číslo] nebyly na žalobkyni postoupeny. Nárok z těchto smluv tedy není předmětem tohoto řízení na základě skutkových tvrzení tak, jak byly vymezeny v žalobě. Z opatrnosti pak žalobkyně navrhla, aby soud vyžádal od právního předchůdce žalobkyně smlouvy o úvěru [číslo] [číslo] zároveň informaci o tom, kolik činila jistina, kolik žalovaný na jistinách předmětných úvěrů čerpal a kolik na každou z uvedených úvěrových smluv uhradil. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 26. 3. 2019 mezi společností [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 44 000 Kč, přičemž žalovaný měl povinnost spolu s jistinou uhradit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 7 480 Kč, administrativní poplatek za zpracování úvěru ve výši 8 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 880 Kč, tedy celkem částku 83 160 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 1 067 Kč, počínaje dnem 2. 4. 2019, přičemž poslední splátka ve výši 1 001 Kč měla být uhrazena dne 22. 9. 2020. Z článku 9 vyplynulo, že žalovaný měl požádat původního úvěrujícího, aby jistina spotřebitelského úvěru byla použita ke dni uzavření této smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který byl čerpán v minulosti, a to v rámci refinancování, přičemž strany uzavřely dohodu o vzájemném započtení pohledávek s tím, že pohledávka společnosti [právnická osoba] na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného dříve v celkové částce 21 742 Kč se měla započítat oproti pohledávce žalovaného na vyplacení části spotřebitelského úvěru z předmětné smlouvy s tím, že při podpisu smlouvy bude žalovanému vyplacen v hotovosti toliko rozdíl mezi jistinou spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru ve výši 22 258 Kč. Z nesporného tvrzení účastníků má soud dále za prokázané, že žalovaným byla na předmětnou úvěrovou smlouvu uhrazena částka 31 903 Kč. Totéž pak vyplývá i z přehledu plateb doloženého žalobkyní. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo dále zjištěno, že tato byla uzavřena dne 13. 6. 2019 mezi společností [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, kdy na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč, kdy žalovaný měl povinnost vedle jistiny zaplatit dále úrok ve výši 4 200 Kč, administrativ