30 C 199/2022-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručený zdejšímu soudu dne 5. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 29. 9. 2020 způsobil žalovaný jako škůdce vozidlem tovární značky [anonymizována dvě slova] [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, škodu ve výši 61 000 Kč na vozidle [anonymizována dvě slova] [registrační značka], jehož vlastníkem je [příjmení] [příjmení], [datum narození], trvale bytem v [obec], [ulice a číslo]. Žalovaný měl ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla specifikovaného shora, když ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 předmětného zákona se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný k datu vzniku škody povinnost uzavřít smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla nesplnil, kdy ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. je původní věřitel [název žalobkyně] povinna poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti. Žalobkyně pak v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradila společnosti [právnická osoba], u které bylo poškozené vozidlo havarijně pojištěno, částku ve výši 61 000 Kč jako náhradu za totální škodu na vozidle poškozeného a částku 1 140 Kč jako náhradu nákladů za odtah poškozeného vozidla, celkem žalobkyně tedy z garančního fondu uhradila částku 62 140 Kč. Žalobkyni na základě ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. pak vznikl regresní nárok vůči tomu, kdo vydá za škodu na náhradu toho, co za něho plnila, a to včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému, v daném případě žalovanému. V daném případě tak vznikl žalobkyni nárok na náhradu škody ve výši 20 713,33 Kč, kterou žalovaný žalobkyni ani přes předžalobní výzvu dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručování v souladu s ustanovením § 45a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedeného v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložení listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po provedeném dokazování a právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný jako škůdce způsobil dne 29. 9. 2020 nehodu specifikovanou shora škodu na vozidle poškozeného [jméno] [příjmení], kdy porušil povinnost zakotvenou v ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. [název žalobkyně] pak ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) měla povinnost poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídal žalovaný bez pojištění odpovědnosti. V daném případě odpovídal za škodu žalovaný jako provozovatel vozidla ve smyslu ustanovení § 2927 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, a zároveň jako řidič vozidla ve smyslu ustanovení § 2910 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 [název žalobkyně] pak ve smyslu ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. uhradila společnosti [právnická osoba] způsobenou škodu ve výši uvedené shora, kdy ve smyslu ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody, který je nárokem sui generis, kdy se jedná o speciální postižné právo [obec] kanceláře pojistitelů dané přímo ze zákona. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku ve výši 20 713,33 Kč zaplatit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 829 Kč, ze dvou a půl úkonů právní služby po 1 940 Kč (tj. 3 850 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění (půl úkonu), tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 7 787 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.