30 C 69/2022-56 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 12. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 10 085,25 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovanou dne 18. 7. 2019 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 12 400 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 2 146 Kč (s úrokovou sazbou 29,00 % ročně), odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 916 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 538 Kč (vše označeno jako„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 407 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 9. 2020. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 14. 10. 2019. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině částku 10 085,25 Kč a na dlužném poplatku 6 977,07 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že nebyla dlužná částka řádně splacena ze strany žalované, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 085,25 Kč dále úrokem ve výši 29,00 % ročně. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho hrazeno, když do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 4 500 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena postupní smlouvou ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovanou částku 10 085,25 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 10 085,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 804,30 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 187,82 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 085,25 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 10 085,25 Kč od 19. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani poté, co byla zástupcem žalobkyně vyzvána k jejímu uhrazení v rámci předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a násl. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 18. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit vždy v 60 týdenních splátkách, a to spolu s částkou označenou souborně jako„ poplatek“. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne. Předžalobní upomínkou byla žalovaná zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky. 5. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 12 000 Kč. Jelikož žalovaná částku ve lhůtě splatnosti nevrátila, soud žalobě o zaplacení dlužné zápůjčky částečně vyhověl. 7. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě jako„ poplatek“, pak soud uvádí, že tomuto nároku žalobkyně nebylo vyhověno z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený„ poplatek“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků činí cca 76 % ročně, a to u všech výše uvedených smluv. Ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je tak v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatné. Ze shora uvedených důvodů soud zamítl žalobu co do požadovaných částek týkajících se dlužného poplatku. 8. Z výše uvedeného důvodu přiznal žalobkyni soud jen částku týkající se doposud neuhrazené jistiny, a to u každého smlouvy. Jelikož z žalobního tvrzení vyplývá, že žalovaná částečně vždy hradila na neplatný poplatek, musel vždy soud od jistiny ještě odečíst to, co žalobkyně započítala na tento neplatný poplatek. Celkově žalobkyně požadovala uhrazení částky 10 085,25 Kč, kdy po odečtení zaplacených částek a částek, které soud považoval za neplatná ujednání, zbyla částka 7 500 Kč. Soud tedy žalobkyni tuto částku přiznal, kdy ve zbývající části předmětu řízení žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Ve věci byla úspěšná z 68 % žalovaná, avšak ta zůstala po celé řízení pasivní a neprokázala tak žádné účelně vynaložené náklady. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.