30 C 94/2022-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 3. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 475 000 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,05 % denně z částky 475 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 12. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že v listopadu 2019 zapůjčil žalovanému částku 500 000 Kč za účelem údajné investice do stavebnictví, kdy tuto částku se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu s výnosem ve výši 150 000 Kč, tedy celkem částku 650 000 Kč, avšak žalobci uhradil toliko částku 150 000 Kč, kterou označil jako předmětný výnos. Zbylou část ve výši 500 000 Kč již žalobci nevrátil. Následně žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše, a to v částce 650 000 Kč sestávající ze zapůjčené částky 500 000 Kč a dalšího výnosu ve výši 150 000 Kč s tím, že tento vrátí žalobci ve 12 splátkách s tím, že první splátka ve výši 100 000 Kč bude splatná dne 1. 6. 2021 a následné další splátky ve výši 50 000 Kč budou splatné měsíčně vždy od 1. 7. 2021, když poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 5. 2022. Zároveň byla na řad žalobce vystavena směnka vlastní, na základě které se žalovaný zavázal k úhradě částky 650 000 Kč se splatností určenou na 1. 5. 2022. Zároveň bylo v článku IV. dohody ujednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s plněním splátkového kalendáře déle než 14 dnů, celý zbývající dluh se stává splatným. Žalovaný pak postupně uhradil žalobci toliko částku 175 000 Kč, a to dne 25. 6. 2021 částku 50 000 Kč, dne 11. 8. 2021 částku 50 000 Kč, dne 29. 9. 2021 částku 50 000 Kč a dne 29. 11. 2021 částku 949,02 EUR, což činilo 25 000 Kč dle tehdejšího kurzu. S ohledem na shora uvedené došlo již prodlením s úhradou první splátky ve výši 100 000 Kč dne 1. 6. 2021 ke dni 1. 7. 2021 k zesplatnění (splatnosti) celého závazku, resp. jeho neuhrazeného zbytku. Dle článku III. se pak žalovaný zavázal uhradit žalobci v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky až do úplného zaplacení. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobce na předmětný dluh ničeho neuhradil. 2. Podáním ze dne 5. 4. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 475 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení. 3. Následným podáním ze dne 27. 4. 2022 pak vzal žalobce dále žalobu částečně zpět, a to v částce 175 000 Kč včetně odpovídající části příslušenství s tím, že žalovaný dne 22. 4. 2022 uhradil částku 175 000 Kč, resp. částku 7 005,88 EUR představující ekvivalent této částky. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa přechodného pobytu občana EU na území ČR. 5. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že v listopadu 2019 tomuto poskytl jako zapůjčitel vydlužiteli částku 500 000 Kč s tím, že tuto částku žalovaný žalobci vrátí spolu s částkou 150 000 Kč, když ze strany žalovaného byla uhrazena toliko částka 150 000 Kč. Následně žalovaný uznal svůj závazek vůči žalobci ve výši 650 000 Kč písemným prohlášením ze dne 27. 5. 2021, a to co do důvodu a výše, kdy částka 500 000 Kč měla být tzv. základní investice a částka 150 000 Kč další výnos. Zároveň se zavázal dluh ve výši 650 000 Kč zaplatit ve 12 splátkách s tím, že první splátka ve výši 100 000 Kč byla splatná dne 1. 6. 2021 a druhá až 12 splátka ve výši 50 000 Kč vždy měsíčně ke každému prvnímu kalendářnímu dni v měsíci, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 5. 2022, kdy všechny splátky měly být uhrazeny na účet č. [bankovní účet]. V článku III. pak byla sjednána smluvní pokuta za účelem potvrzení závazku. V článku IV. pak bylo mezi stranami ujednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s plněním splátkového kalendáře déle jak 14 dnů, celý zbývající dluh se stává splatným prvním dnem dalšího kalendářního měsíce. Z tvrzení žalobce dále vyplynulo, že žalovaný žalobci uhradil dne 25. 6. 2021 toliko částku 50 000 Kč, dne 11. 8. 2021 částku 50 000 Kč, dne 29. 9. 2021 částku 50 000 Kč a dne 29. 11. 2021 částku 949,02 EUR, což představuje dle tehdejšího směnného kurzu částku ve výši 25 000 Kč. S ohledem na shora uvedené dále vyplynulo, že celý dluh se stal splatným ke dni 1. 7. 2021. Z doloženého print-screenu z bankovnictví žalobce bylo dále zjištěno, že dne 22. 4. 2022 uhradil žalovaný ve prospěch žalobce částku 7 005,88 EUR, což představuje při tehdejším směnném kurzu částku 175 000 Kč. 7. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 o. s. ř., žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí dosud není v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odst. 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 8. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud nejprve postupem ve smyslu ustanovení § 96 o. s. ř. řízení částečně zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tedy co do požadované smluvní pokuty a dále částky 175 000 Kč s odpovídající části příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Ve zbývající části předmětu řízení pak soud shledal žalobu jako důvodnou. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, na jejímž základě poskytl žalobce jako zapůjčitel žalovanému jako vydlužiteli částku 500 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s výnosem, resp. odměnou ve výši 150 000 Kč. Následně pak ve smyslu ustanovení § 2053 svůj dluh vůči žalobci uznal s tím, že tento uhradí ve sjednaných splátkách pod ztrátou výhody splátek v případě, že nedojde k uhrazení některé ze splátek. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuhradil řádně a včas hned první splátku, došlo ke dni 1. 7. 2021 k zesplatnění zbývající části neuhrazené pohledávky. Zároveň je třeba uvést, že uznáním dluhu nastala vyvratitelná právní domněnka, že ke dni uznání dluh trval. Žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela pasivní, když bylo na něm, aby případně tvrdil a prokazoval, že ke dni uznání dluh zanikl jiným způsobem, případně neexistoval.. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě ve zbývající části předmětu řízení zcela vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobce dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že soud ohledně dvou částečných zpětvzetí žaloby nejprve posuzoval, zda k částečnému zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalobce či žalovaného. Pokud se jedná o částečné zpětvzetí žaloby, jehož předmětem bylo příslušenství pohledávky ve formě smluvní pokuty, pak zde z procesního hlediska došlo ke zpětvzetí žalob pro chování žalobce, a v této části předmětu řízení byl žalobce neúspěšný. K následnému zpětvzetí žaloby ohledně částky 175 000 Kč s odpovídající částí příslušenstvím pak došlo v souvislosti s chováním žalovaného, který na žalovanou pohledávku v průběhu řízení částečně plnil. S ohledem na shora uvedené tak soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení, když jeho neúspěch v řízení závisí toliko v nepatrné části. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 23 750 Kč, ze čtyř úkonů právní služby po 10 220 Kč (tj. 40 880 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění a jedno částečné zpětvzetí žalo