31 C 118/2022-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25.2.2022 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 830 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2.7.2015 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným jako dlužníkem byla dne 14.5.2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované částku ve výši 8 000 Kč v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, když žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 13 120 Kč (8 000 Kč půjčená suma, souhrnný poplatek ve výši 5 120 Kč), a to ve 40-ti pravidelných týdenních splátkách po 328 Kč. Žalovaná své závazky řádně a včas nesplnila, smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40-ti týdnů ode dne podpisu, tedy 18.2.2009. Žalobkyně uvedla, že od právního předchůdce obdržela informace o splátkách ze strany žalované ve výši 6 290 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno], a to s účinností ke dni 1. 7. 2015, když toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupil předchozí věřitel pohledávku za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 24. 8. 2018, o čemž byla žalovaná přípisem ze dne 11. 9. 2018 vyrozuměna. Od dne postoupení žalovaná neuhradila ničeho. Ke dni postoupení tak představovala dlužná částka 6 830 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 830 Kč. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou dne 14.5.2008, když na základě této smlouvy půjčila žalované částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 5 120 Kč, tedy celkem částku 13 120 Kč v pravidelných 40-ti týdenních splátkách ve výši 328 Kč, když poslední splátka byla splatná dne 18.2.2009. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 ve spojení s přílohami k těmto smlouvám o postoupení pohledávek má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobce. O postoupení pohledávek byla žalovaná vyrozuměna, a to přípisem ze dne 25. 6. 2015 a 11. 9. 2018. Z upomínky ze dne 15.2.2022 má soud za prokázané, že žalobce žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzýval. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. 6. Podle § 657 zákona č. 401964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/196 4Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o půjčce dle ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Žalovanému byla poskytnuta dne 14.5.2008 peněžitá částka ve výši 8 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobci částku 5 120 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 13 120 Kč a to do 18.2.2009. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobce jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobce jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit při přepočtu v úrokové sazbě ve výši 83 % ročně. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16.8.2018 pod č.j. [spisová značka], dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, kdy z této částky uhradila 6 290Kč, jak ze samotného tvrzení žalobkyně obsaženého v žalobě vyplývá, zbývá tedy doplatit částka 1 710 Kč. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se žalovaná se zaplacením této části dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla žalobkyní určena ve výši 7,05%, tedy ve výši nižší než by žalobkyni příslušel dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., (když je na rozhodnutí žalobkyně, požadovat méně, než jí přísluší) a to ode dne 9. 7. 2015, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě ze dne 25. 6. 2015 do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaná byla ve věci převážně úspěšná a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalované náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, že v daném případě žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 10. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.