31 C 315/2021-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 24. 8. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 685 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] s počátkem pojištění od 19. 3. 2018, když předmětem pojištění bylo pojištění odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky VOLKSWAGEN, typ PASSAT, [registrační značka], a to komplexní pojištění vozidla [anonymizováno]. První pojistné bylo sjednáno ve výši 3 151 Kč v délce půlroční. Pojištění pak zaniklo ke dni 25. 12. 2020 pro neplacení pojistného. Žalobkyně tak požaduje za období od 19. 9. 2020 do 25. 12. 2020, respektive do 31. 12. 2020 dle ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. částku ve výši 2 685 Kč, když součástí dlužné částky je rovněž poplatek ve výši 300 Kč za vyhotovení a odeslání zákonem uložené podmínky s upozorněním na možný zánik pojistné smlouvy. Vedle dlužné jistiny pak požaduje žalobkyně za období od 26. 12. 2020 do 24. 8. 2021 kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 147 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku ze dne 15. 4. 2021. 2. Platební rozkaz vydaný zdejším soudem se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 174a) odst. 3 o. s. ř., zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich má za prokázaný následující skutkový stav. Z pojistné smlouvy o komplexním pojištění vozidla – [anonymizováno] [číslo] ze dne 19. 3. 2018 má soud za prokázané, že tohoto dne byla mezi účastníky uzavřena pojistná smlouva o povinném ručení, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky VOLKSWAGEN, typ PASSAT, [registrační značka] s pojistným ve výši 6 303 Kč ročně, se splatností pololetní ve výši 3 151 Kč. Z upomínky ze dne 2. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala s upozorněním na možnost zániku pojistné smlouvy. Z přípisu ze dne 6. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zániku pojistné smlouvy ke dni 24. 12. 2020. Z upomínky ze dne 2. 2. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z bilance pojistné smlouvy má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni za období od 19. 9. 2020 do 25. 12. 2020 dluží celkem částku 2 685 Kč sestávající se z dlužného pojistného ve výši 2 385 Kč a z nákladů za odeslání upomínky s upozorněním na možnost zániku pojistné smlouvy ve výši 300 Kč v souladu se sazebníkem žalobkyně. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil. Bylo na žalovaném, aby případně prokázal opak, což se však nestalo. 6. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. 7. Podle § 12 odst. 1 písm. e) téhož zákona pojištění odpovědnosti zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 8. Podle § 13 odst. 1 téhož zákona pojistitel má právo na pojistné za pojistnou dobu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak 9. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že dne 19. 3. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně pojistná smlouva o povinném ručení na dobu neurčitou s počátkem pojištění ode dne 19. 3. 2018 na dobu neurčitou. Žalovaný nezaplatil běžné pojistné splatné dne 19. 9. 2020, o jehož zaplacení byl ve smyslu ust. § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., upomínán, když pojištění zaniklo uplynutím lhůty, a to ke dni 25. 12. 2020, respektive 31. 12. 2020. Za období od 19. 9. 2020 do 25. 12. 2020, respektive do 31. 12. 2020, tak žalovaný dluží žalobkyni na pojistném částku 2 385 Kč, když vedle této částky pak soud přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení poplatku za odeslání upomínky s upozorněním na možnost zániku pojistné smlouvy ve výši 300 Kč v souladu s ceníkem žalobkyně, který byl nedílnou součástí pojistné smlouvy. Jelikož žalovaný pojistné v souladu s pojistnou smlouvou řádně nehradil, dostal se tak do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a je povinen podle ust. § 1970 občanského zákoníku, účinného ode dne 1. 1. 2014 zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení, jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně zákonný úrok z prodlení kapitalizoval a po žalované požaduje zaplacení úroku z prodlení za období od 26. 12. 2020 (ode dne následujícího po zániku pojistné smlouvy) do 24. 8. 2021 (do dne vyhotovení žaloby). Soud s ohledem na shora uvedené žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů, které v tomto řízení účelně vynaložila. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 1 489Kč, a proto v této výši byly žalobkyni přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Místem plnění byl určen zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. O lhůtách ke splnění veškerých povinností žalovaného z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil ji jako zákonnou třídenní, když neshledal důvod pro stanovení delší lhůty.