34 C 255/2021-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výrocíh. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 2. 3. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] popsala, jak společnost [právnická osoba] posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem a zavázal se zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,07 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 4. 2020. Žalovaný nehradil své závazky řádně a včas, tím porušil své závazky ze smlouvy. Na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem pouze částku 3 000 Kč [právnická osoba] smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni s účinností k 15. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. Po postoupení pohledávky nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu 7 dní před podáním žaloby, kterou žalovaný ponechal bez povšimnutí. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] a žalovaný projevili v písemné formě dne 2. 3. 2019 vůli zavázat se na straně společnosti [právnická osoba] poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný téhož dne od společnosti [právnická osoba] převzal a na straně žalovaného zápůjčku vrátit a zaplatit úroky ve výši 2 000 Kč v sazbě 19,07 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy poslední splátka připadla na 25. 4. 2020. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 si společnost [právnická osoba] a žalobkyně dohodly, že společnost [právnická osoba] postoupí na žalobkyni soubor pohledávek, mezi něž byla zařazena též pohledávka vůči žalovanému a žalobkyně jí za to zaplatí postupní cenu. Dopisem ze dne 19. 2. 2021 odeslaným 22. 2. 2021 oznámila společnost [právnická osoba] žalovanému, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně dopisem ze dne 13. 5. 2021 odeslaným 14. 5. 2021 vyzvala žalovaného, aby žalovanou sumu dobrovolně uhradil, jinak podá žalobu. 4. Projevy vůle společnosti [právnická osoba] a žalovaného jsou prokázány ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 3. 2019 [číslo]. Do ní je vložena též kvitance žalovaného o tom, že daného dne převzal od žalované částku 10 000 Kč. Postoupení pohledávky je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 a seznamem postupovaných pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky je prokázáno dopisem ze dne 19. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 22. 2. 2021, učinění předžalobní upomínky je prokázáno dopisem ze dne 13. 5. 2021 a jeho odeslání podacím lístkem ze dne 14. 5. 2021. 5. Po právní stránce soud posoudil věc §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první obč. zák. ve spojení s §§ 580 a 588 obč. zákoníku, neboť projevy vůle právního předchůdkyně žalobkyně a žalovaného směřovaly k tomu, aby se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peníze, aby je užil podle libosti a žalovaný se chtěl zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označená jako poplatek na administrativní činnost a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný se chtěl zavázat zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věta první obč. zákoníku výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 obč. zákoníku, a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 obč. zák. přihlíží i bez návrhu. 6. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze kapitalizovaný úrok vyjádřený jako první z kalkulačních položek vypočtených shora a jak je výslovně označen ve smlouvě. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označena jako úrok, ale touto odměnou je součet všech kalkulačních položek„ poplatku“. Tento„ poplatek“ je třeba chápat celý jako kapitalizovaný úrok. Takové posouzení v obdobném případě přesvědčivě odůvodnil Krajský soud v Praze, v rozsudku ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, s nímž se zdejší soud ztotožňuje. Co se týká položek odměny, které smlouva označuje jako„ poplatek za administrativní činnost“ a„ náklady hotovostního inkasa“, materiálně se jedná o odměnu za sjednání závazku. S pravidelným sjednáním takové odměny však nový občanský zákoník ke smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, a proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Další kalkulační položky„ poplatku“ tedy nejsou ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. V dané věci byla předmětem zápůjčky částka 10 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 8 000 Kč na dobu 60 týdnů, tj. přibližně 94 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy, která v daném období činila přibližně 8,5 % ročně. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 7. Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela spolu se žalovaným i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se administrativního poplatku a nákladů za hotovostní inkaso splátek, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 obč. zák. Jelikož je smlouva neplatná, jsou účastníci si povinni podle § 2991 obč. zák. vrátit to, co plnili. Žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč, on jí vrátil 3 000 Kč, proto má žalobkyně právo na zaplacení 7 000 Kč. 8. Žalovaná pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka je součástí postupovaného souboru. Toto postoupení bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalované. K postoupení je způsobilá i pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení, je však třeba, aby ve smlouvě o postoupení pohledávky byla postupovaná pohledávka po skutkové stránce nezaměnitelně vymezená, což je v daném případě splněno. Omyl ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 13. 5. 2021, který v souladu s domněnkou stanovenou v § 573 o. z. došel do dispoziční sféry žalovaného dne 17. 5. 2021. Nezaplatil-li 18. 5. 2021, ocitl se od 19. 5. 2021 podle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vznikl podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 595,60 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.