34 C 310/2021-58 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 25 500 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 16. 8. 2019 nájemní smlouvu na byt, podle níž zaplatila žalované kauci ve výši 17 000 Kč a uhradila první nájemné a zálohu na služby ve výši 8 500 Kč za měsíc září 2019. Jelikož předmět nájmu nebyl způsobilý k obvyklému účelu, žalobkyně od nájemní smlouvy odstoupila dopisem ze dne 29. 8. 2019, načež obdržela od žalované okamžitou výpověď dopisem ze dne 27. 8. 2019. Dle názoru žalobkyně je navíc nájemní smlouva neplatná pro absentující projevy vůle a též proto, že žalovaná nebyla vlastníkem předmětu nájmu. Dopisem ze dne 18. 5. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení zaplacené jistoty nájemného a zálohy na služby, avšak žalovaná jí ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud zkoumal podmínky řízení mimo jiné i z hlediska své pravomoci dle § 7 odst. 1 o. s. ř., resp. mezinárodní soudní příslušnosti a dospěl k závěru, že jsou splněny. Žalobkyní uplatněný procesní nárok odpovídá čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/12, který vylučuje obecné pravidlo příslušnosti stanovené v čl. 4 odst. 1 daného nařízení. Přitom řízením, jehož předmětem je nájem nemovitostí je třeba rozumět i řízení o vydání bezdůvodného obohacení po zrušení nájemní smlouvy. Soudní dvůr Evropské Unie totiž již ve vztahu k podobnému čl. 7 odst. 1 nařízení, resp. čl. 5 odst. 3 předešlého nařízení č. 44/2001 dovodil, že žaloba na vrácení plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy úzce souvisí s předmětným smluvním vztahem mezi stranami a tudíž spadá pod pojem„ nárok ze smlouvy“ užitý v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení (viz rozsudek SDEU ze dne 20. 4. 2016, Profit Investment SIM, C -366/13, EU:C: 2016, body 55 - 58, nebo rozsudek SDEU ze dne 9. 12. 2021 Hrvatske Šume, C -242/20 body 42 - 49). Proto dle názoru soudu lze analogicky uvažovat i ve vztahu k čl. 24 odst. 1, pokud jde o tam užitý pojem„ nájem nemovitostí“, přičemž i pokud by tomu tak nebylo, byla by příslušnost zdejšího soudu dána ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení. 4. Soud vzal za prokázané, že účastníci dne 16. 8. 2019 uzavřeli v písemné formě nájemní smlouvu, v níž projevili vůli zavázat se na straně žalované poskytnout žalobkyni k dočasnému užívání byt o velikosti 1+kk nacházející se v domě [adresa] na výše uvedené adrese a na straně žalobkyně platit za to žalované nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 500 Kč měsíčně a dále složit jistotu ve výši 17 000 Kč. Žalobkyně v tentýž den jistotu ve výši 17 000 Kč zaplatila, stejně tak nájem ve výši 7 000 Kč a zálohy na služby ve výši 1 500 Kč za září 2019. Dne 27. 8. 2019 vypověděla žalovaná zmíněnou nájemní smlouvu s odůvodněním, že jí žalobkyně podvedla tím, že [právnická osoba] reality sdělila, že o bytovou jednotku nemá zájem a obratem uzavřela smlouvu se zástupcem žalované [jméno] [příjmení]. Poukázala na to, že žalobkyně objednala vymalování bytu včetně barevného provedení, zakoupení koberce a zajištění pračky apod., zatajila, že v bytě má bydlet ještě další osoba a že její kolegyně panu [příjmení] v SMS vyhrožovala, uváděla nepravdivé informace, že v bytě nebylo uděláno nic tak, jak si žalobkyně objednala, což je lež. Dopisem ze dne 18. 5. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě žalované sumy a upozornila ji, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou. 5. Projevy vůle účastníků jsou prokázány nájemní smlouvou ze dne 16. 8. 2019 na č. l. 5, předmět nájmu je označen v čl. I, výše nájemného a záloh je sjednána v čl. II. Skutečnost, že žalovaná přijala od žalobkyně dne 16. 8. 2019 platby ve výši 17 000 Kč a 8 500 Kč je prokázána příjmovými pokladními doklady ze dne 16. 8. 2019 na č. l. 7 a č. l. 7 p. v . Že žalovaná vypověděla nájemní smlouvu se shora uvedeným odůvodněním, je prokázáno dopisem ze dne 27. 8. 2019 na č. l. 9. Učinění předžalobní upomínky je prokázáno dopisem ze dne 18. 5. 2021 na č. l. 18 a jeho podání na poště podacím lístkem na č. l. 19 a fotokopií obálky tamtéž. 6. Z dalších důkazů se podává, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] [číslo] na níž je postavena budova [adresa] v k. ú. [část obce] (jedná se o rodinný dům na adrese [adresa]), že žalovaná vystavila žalobkyni potvrzení o zajištění ubytování (č. l. 8 a 8 p. v.) pro žalobkyni jako nájemkyni a [jméno] [příjmení], nar. v roce 2011, že nájem byl dohodnutý s nastěhováním od 1. 9. 2019 (dopis ze dne 27. 8. 2019 na č. l. 9), že žalobkyně sama projevila vůli k odstoupení od nájemní smlouvy s odůvodněním, že předmět nájmu má vady, které zásadním způsobem ztěžují užívání předmětu nájmu (dopis ze dne 29. 8. 2019 na č. l. 11, podací lístek na č. l. 12 s fotokopiemi obálky na č. l. 12 - 14). 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že strany původně uzavřely nájemní smlouvu podle § 2201 o. z., neboť se žalovaná jako pronajímatelka zavázala přenechat žalobkyni byt k dočasnému užívání a žalobkyně se zavázala platit za to žalované nájemné. 8. Není pravdou, že by nájemní smlouva byla neplatná pro absenci projevu vůle, jak tvrdila žalobkyně. Předně následkem absence projevu vůle není neplatnost, nýbrž zdánlivost právního jednání podle § 551 o. z. V nájemní smlouvě ze dne 16. 8. 2019 je však vůle zcela zjevně projevená; navíc nelze uvažovat ani tak, že by projevená vůle byla neurčitá ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., neboť i přes absenci přesnější formulace o přenechání bytové jednotky (pozn.: správně bytu, protože podle zápisu v KN v budově nejsou vymezeny bytové jednotky podle § 1158 a násl. o. z.) k dočasnému užívání žalobkyni, neboť to lze lehce dovodit výkladem právního jednání podle pravidel stanovených v § 556 o. z. Strany zcela jednoznačně měly úmysl přenechat byt k dočasnému užívání žalobkyni oproti placení nájemného. Ve smlouvě se mluví o předmětu nájmu a nájemném, tedy používají termíny, které prakticky nepřipouštějí různý výklad ve smyslu § 557 o. z., navíc podle § 556 odst. 2 o. z. je třeba přihlédnout i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Žalovaná vystavila žalobkyni doklady o zajištění ubytování a měla připravovat daný byt k bydlení žalobkyni, poté se však projevila tak, že nájem vypovídá a žádá o navrácení klíčů od domu, a naproti tomu žalobkyně projevila vůli odstoupit od smlouvy (byť směšuje odstoupení od smlouvy s odkazem na § 2001 o. z. a její vypovězení podle § 2208 o. z.) když uvedla, že byt není způsobilý k bydlení. Uvedené tudíž nelze chápat nijak jinak, než tak, že žalobkyně měla od 1. 9. 2019 byt dočasně užívat. 9. Neplatnost smlouvy není způsobena ani tím, že žalovaná není vlastníkem pozemku s budovou, v níž se nachází daný byt, neboť tomu brání § 1760 o. z. 10. Žalovaná však smlouvu vypověděla s odkazem na její článek III, když k dílčím nedostatkům této výpovědi nelze přihlížet, neboť ochrana stanovená v §§ 2288 - 2291 o. z. zde neslouží k ochraně žalované (§ 586 odst. 1 o. z.). 11. Žalobkyní uplatněný procesní nárok má proto oporu v § 2291 odst. 1 a 2 o. z., neboť žalovaný získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Přihlédnout je zde třeba k tomu, že dle domluvy stran měl byt být připraven k nastěhování od 1. 9. 2019. Jelikož ke zrušení nájemního poměru došlo před tímto datem, byla žalovaná povinna k vrácení přijaté jistoty ve výši 17 000 Kč i nájemného za září 2019 ve výši 8 500 Kč včetně záloh na služby. 12. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení výzvou podle § 1958 odst. 2 o. z. do 27. 5. 2021. Jelikož žalovaná do té doby dluh nevyrovnala, ocitla se podle § 1968 odst. 1 o. z. v prodlení a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu (jejich vlastních) nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva před podáním žaloby, žaloba). 14. O nákladech státu soud rozhodl podle § 149 odst. 2 o. s. ř., neboť procesně zcela úspěšná žalobkyně by měla (kdyby byla zastoupena advokátem na základě smluvního zastoupení) právo na náhradu 100 % nákladů právního zastoupení. Jelikož výše nákladů právního zastoupení žalobkyně ještě teprve bude určena postupem podle § 140 odst. 2 části věty první za středníkem o. s. ř. soud rozhodnutí o výši nákladů státu vyhradil samostatnému usnesení (§ 155 odst. 1 část věty druhé za středníkem o. s. ř.). 15. Pouze pro úplnost soud dodává, že někdy se v odborných kr