34 C 332/2021-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou dne 29. 12. 2021 se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost k zaplacení částky zaplacení 9 292,45 Kč s příslušenstvím Kč a uložil jí povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovanou dne 26. 11. 2017 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 12. 2008. Žalovaná však nehradila sjednané částky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 1. 2013. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo dne 1. 12. 2008 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila k tomuto dni na jistině 9 292,45 Kč a na dlužném poplatku 6 467,55 Kč. Žalovaná tuto částku nezaplatila, a proto žalobkyně požaduje přiznání úroku z prodlení a též úrok ve výši % ročně z částky 9 292,45 Kč od 12. 1. 2013, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, resp. pro úhradu celého úvěru do zaplacení. Pohledávka z této smlouvy včetně příslušenství byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a s účinností k tomuto dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalobkyně odeslala žalované předžalobní upomínku, na kterou žalovaná nijak nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud projednal věc za podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 4. Soud vzal za prokázané, že v písemné smlouvě o půjčce datované dne 26. 11. 2017 se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peníze ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit a zaplatit za to právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Dále je ve smlouvě vyjádřena celková dlužná částka, což je součet jistiny a poplatku, přičemž žalovaná zaškrtla v příslušné kolonce hotovostní inkaso splátek (hotovostní režim). Žalovaná dle svého prohlášení ve smlouvě peníze převzala. Dlužnou částku se zavázala zaplatit v 53 splátkách po 640 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 má za soud za prokázané, že pohledávka žalobkyně vůči žalované byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Dne 6. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně vyhotovil oznámení o postoupení pohledávky, které dle podacího lístku zaslal žalované dne 1. 2. 2021. K zaplacení žalované částky vyzvala žalobkyně žalované výzvou ze dne 29. 7. 2021, kterou dle podacího lístku odeslala žalovanému dne 30. 7. 2021. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 657 obč. zák. ve spojení s § 39 obč. zákoníku, neboť projevy vůle právního předchůdce žalobkyně a žalované směřovaly k tomu, aby se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peníze a žalovaná se chtěla zavázat peníze po uplynutí dohodnuté doby vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označená jako poplatek za administrativní zpracování půjčky a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná předmět půjčky převzala. Žalovaná se chtěla zavázat zaplatit úroky, což § 658 odst. 1 obč. zák. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 39 obč. zák., a proto je smlouva neplatná. V dané věci byla předmětem půjčky částka 20 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 13 920 Kč, tj. 83,6 % za 53 týdnů, tj. cca 75,4 % ročně. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila listopadu 2007 průměrně 13 %. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel spolu se žalovanou i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se administrativního poplatku a nákladů za hotovostní inkaso splátek, nelze část smlouvy týkající s úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 41 obč. zák. Smlouvu o postoupení pohledávky soud hodnotil podle § 524 a násl. obč. zák. K postoupení je způsobilá i pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení, je však třeba, aby ve smlouvě o postoupení pohledávky byla postupována pohledávka po skutkové stránce nezaměnitelně vymezená, což je v daném případě splněno. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Jelikož je smlouva o půjčce neplatná, jsou účastníci si povinni podle § 457 obč. zák. vrátit vše, co podle ní dostali. Jelikož je v dané věci zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 20 000 Kč, žalovaná zaplatila 18 160 Kč. Po zohlednění (odečtení) těchto částek od zbylé„ jistiny“, zůstane k zaplacení částka 1 840 Kč. K vrácení bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 29. 7. 2021, který byl odeslaný dne 30. 7. 2021, tudíž se do dispoziční sféry žalovaného dostal nejdříve nejbližší pracovní den, tj. 2. 8. 2021. Tuto výzvu soud podřadil pod § 563 obč. zák. Z toho důvodu byl žalovaná povinna splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o jeho splnění věřitelem požádán, tj. dne 3. 8. 2021. Nezaplatil-la žalovaná tento den, byla ode dne 4. 8. 2021 v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 1 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 8. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu shledal nedůvodnou. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně převážně úspěšná žalovaná by měla proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady nevznikly, soud žalobkyni povinnost k jejich náhradě žalované neukládal.