34 C 77/2022-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 19 153,23 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 28. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] na základě které poskytla žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit v 30 měsíčních splátkách po 1 496 Kč k 28. dni v měsíci počínaje 28. 6. 2020 a popsala, jak zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná počínaje splátkou splatnou 28. 6. 2020 se dostala do prodlení se splátkami úvěru, mezi 24. 7. 2020 a 2. 11. 2020 zaplatila ve 4 platbách celkem 7 480 Kč. Žalobkyně žalovanou o vrácení úvěru upomínala a ke dni 30. 4. 2021 úvěr zesplatnila. Žalovaná k tomuto dni proto měla zaplatit jistinu ve výši 14 371,52 Kč, smluvní úrok ve výši 111,29 % ročně za dobu od 29. 11. 2020 do 30. 4. 2021 a náklady spojené s vymáháním pohledávky sjednané ve smlouvě za odeslání dvou upomínek po 450 Kč a též smluvní pokutu ve výši 4 781,71 Kč, tj. 0,1 % denně z dlužné částky do ½ celkové výše úvěru, avšak nepřesahující 200 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 28. 5. 2020 písemnou smlouvu, v níž projevili vůli zavázat se na straně žalobkyně poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do výše 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Účastníci si ve smlouvě domluvili výši úvěru na 15 000 Kč, který měl být splácen v 30 měsíčních splátkách po 1 496 Kč splatných k 28. dni příslušného kalendářního měsíce při úrokové sazbě 111,29 % ročně. Celkově mělo být zaplaceno 44 880 Kč. Pro případ prodlení žalované s hrazením splátek úvěru si strany ujednaly právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou, nejvýše 2 999 Kč za rok, při zesplatnění úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž žalovaná bude v prodlení. Žalobkyně poskytla dne 3. 6. 2020 žalované částku 15 000 Kč. Žalobkyně dopisem vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru do 30. 4. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2021 jí vyzvala k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou. Žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 7 480 Kč. 4. Projevy vůle účastníků k uzavření úvěrové smlouvy jsou prokázány ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] ze dne 28. 5. 2020 viz zejména čl. II a III, v nichž jsou sjednány základní parametry úvěrového vztahu a dále ze smluvních podmínek ke smlouvě, viz zejména ujednání o smluvní pokutě v čl. VI odst. 3 písm. a) a formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Kolik žalobkyně celkem zaplatí, se podává ze splátkového kalendáře k dané smlouvě ze dne 28. 5. 2020. Že žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč je prokázáno potvrzením o provedení tuzemské úhrady ze dne 3. 6. 2020. Výzva žalobkyně k zaplacení úvěru do 30. 4. 2020 je prokázána dopisem žalobkyně. Učinění předžalobní upomínky je prokázáno dopisem ze dne 17. 5. 2021 a jeho odeslání poštovním podacím archem ze dne 19. 5. 2021. 5. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že projevy vůle účastníků směřovaly k uzavření úvěrové smlouvy podle § 2395 o. z., v níž žalovaná vystupovala v pozici úvěrované a spotřebitelky podle § 419 o. z. a žalobkyně v pozici úvěrující a podnikatelky podle § 420 odst. 1 o. z., nicméně se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle §§ 580 a 588 o. z. K tomuto závěru vede skutečnost, že žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší, než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí, jako podnikání prováděné za podmínek společností obecně vnímaných jako nespravedlivé a dobrým mravům odporující. Smlouva obsahuje řadu nepřípustných anebo sice obecně přípustných, ale pro žalovanou jako spotřebitelku krajně nevýhodných ustanovení, z nichž každý, vyskytoval-li by se ve smlouvě samostatně, by vedl k závěru toliko o částečné neplatnosti smlouvy, nebo by mohl být odstraněn materiálními korektivy, např. v podobě moderace smluvní pokuty, ale jejich souběh a současné uplatnění v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné celý obchod hodnotit jinak než jako nemravný. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně ovlivnit. Na tom nic nemění ani to, že formálně vzato návrh na uzavření smlouvy učinila žalovaná. Žalovaná se měla zavázat zaplatit úrok ve výši 111,28 % ročně, což více než trojnásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na úročené úvěry z kreditních karet, což jsou v podstatě nejdražší na bankovním trhu poskytované úvěry, která v roce 2020 činila průměrně 25 % (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). K tomu lze poznamenat, že pokud by mělo být rozlišováno mezi druhy a účely úvěrů, bylo by srovnání trojnásobku úvěrových sazeb pro žalobkyni ještě nepříznivější. 6. Je přitom třeba zdůraznit, že soud si je vědom principiální obsahové oddělitelnosti ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, nicméně tento princip v souzené věci nelze uplatnit ze dvou důvodů: 1. že nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak výrazná a významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy, 2. kdyby bylo v rozporu s dobrými mravy toliko ujednání o úrocích - bez ohledu na další okolnosti - býval by žalovaný povinen zaplatit úrok běžný v souladu s § 577 částí věty před středníkem o. z. Aplikace tohoto ustanovení je však v právních vztazích se spotřebiteli vyloučena. Soud je povinen k eurokonformnímu výkladu § 577 o. z., (jakož i § 2051 o. z.). Přitom dle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle něhož členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne 14. 6. 2012, ve věci C -618/10, Banco Español de Crédito SA). Je tomu tak proto, že pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, došlo by k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele (srov. bod 69 odůvodnění) jakož i k poskytování rozdílné úrovně ochrany spotřebitele napříč členskými státy. Vnitrostátní soud má proto ověřit, jaká použitelná vnitrostátní pravidla se na jím řešený spor uplatní, a učinit vše, co spadá do jeho pravomoci, s tím, že vezme v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použije metody výkladu jím uznané, aby zajistil plnou účinnost čl. 6 odst. 1 zmíněné směrnice (srov. bod 72 odůvodnění). V souzené věci to znamená provést teleologickou redukci § 577 části věty před středníkem o. z. a ve smyslu zúžení hypotézy této právní normy tak, aby nedopadala na právní vztahy spotřebitelů s podnikateli. 7. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle § 84 odst. 2 věty druhé a třetí zákona o spotřebitelském úvěru může poskytovatel vyzvat spotřebitele k vysvětlení nebo doplnění jím poskytnutých údajů a dále je povinen jím poskytnuté údaje ověřit způsobem přiměřeným dané situaci. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V souzené věci přitom bylo zřejmé, že žalovaná vydělává v čistém kolem 20 000 Kč měsíčně. V dotazníku žalobkyně uvedla žalovaná zcela nerealistické údaje týkající se nákladů na její bydlení (1 000 Kč měsíčně) a nákladů na péči o dítě (2 000 Kč měsíčně), aniž by žalobkyně požadovala vysvětlení či doplnění těchto údajů, případně sdělení, proč tyto náklady jsou tak nízké. Žádnými dalšími skutečně vynaloženými náklady žalovan