39 C 283/2022-18 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 22. 8. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit jí částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 16. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. V žalobě žalobkyně nejprve podrobně popsala, jak postupovala její právní předchůdkyně při zjišťování úvěruschopnosti žalované tím, že od žalované vyžádala doklady k ověření příjmů a výdajů a dokumenty k ověření finanční situace, např. výplatní pásku, pracovní smlouvu, či nájemní smlouvu. Bylo ověřeno, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Úvěr jí byl poskytnut ve výši 10 000 Kč, které převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Zavázala se zaplatit úrok ve výši 1 650 Kč, dále pak odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a platbu za hotovostní inkaso splátek 3 000 Kč Částku celkem 16 650 Kč měla uhradit ve 45 týdenních splátkách po 370 Kč, první splátka měla být zaplacena dne 23. 11. 2020, splatnost poslední splátky byla stanovena 27. 9. 2021. Za dobu trvání smlouvy uhradila žalovaná pouze částku 720 Kč, kdy částka 133,34 Kč byla zaúčtována na poplatek za hotovostní inkaso, částka 586,66 Kč byla zaúčtována na sjednaný úrok. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Žalobkyně se žalobou nedomáhá nezaplacených úhrad za služby, žádá pouze, aby byla přiznána jistina ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný úrok do 7. 1. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a dále pak oba tyto úroky plynoucí od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky, byla vyzvána k zaplacení částky, na výzvu však nereagovala. Ve věci byl dne 7. 9. 2022 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl však pro jeho nedoručení žalované zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Protože žalobce předložil spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobce souhlasil již v žalobě. Žalovaná se nevyjádřila. Soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalovaná označená jménem, příjmením, rodným číslem a adresou, uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy ze dne 16. 11. 2020 jí byla poskytnuta částka 10 000 Kč s tím, že žalovaná měla uvedenou částku vrátit do 45 týdnů. Bylo sjednáno, že úrok za dobu trvání smlouvy je stanoven částkou 1 650 Kč, dále měla žalovaná uhradit administrativní poplatek 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 3 000 Kč. Splátka byla sjednána na 370 Kč týdně. Ze smlouvy plyne, že žalovaná převzala finanční prostředky v hotovosti. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své osobní údaje včetně adresy trvalého pobytu a případné adresy pro vybírání finančních prostředků. Sdělila, že je zaměstnána u [právnická osoba], a.s., a to od 1. 6. 2020. Čistý příjem žalované činí 17 757 Kč, náklady na bydlení 7 000 Kč, ostatní náklady 5 500 Kč. Uvádí se, že byla předložena pracovní smlouva, výplatní pásky a smlouva o nájmu bytu. Tvrzení o zaplacení částky 720 Kč ze strany žalované nebylo prokazováno, vzhledem k tomu, že se jedná o tvrzení ve prospěch žalované, soud žádné důkazy k tomuto nepožadoval. Aktivní legitimace žalobkyně byla ověřena ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, kde figuruje i pohledávka za žalovanou, identifikována číslem uzavřené smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dne 3. 2. 2022, kde byla upozorněna na dlužnou částku 19 130 Kč, naposledy pak byla žalovaná vyzvána k zaplacení také právním zástupcem žalobkyně dne 14. 4. 2022, kde jí opět bylo uloženo dlužnou částku uhradit v dodatečné lhůtě s tím, že na původní pohledávku bylo uhrazeno pouze 720 Kč. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku 8. S ohledem na předmět řízení se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena úvěrová smlouva či nikoliv, když z prokázaného skutkového stavu je zřejmé, že účastníci (resp. právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná) v písemné podobě sjednali poskytnutí finančních prostředků s tím, že žalovaná jako úvěrovaná měl za poskytnuté finanční prostředky hradit úroky a dva poplatky (administrativní, za hotovostní inkaso). Jedná se o smlouvu uzavřenou na formuláři společnosti, kde jsou jednak přesně vymezeny povinnosti, dále pak ve smluvních podmínkách jsou stanoveny úrokové sazby, jak úroková sazba výpůjční, tak i RPSN, která v tomto případě představuje 254,04%. Úrok je za dobu trvání půjčky kapitalizován na 1 650 Kč, úroková sazba 25,41 % ročně. Soud konstatuje, že tento způsob uzavírání úvěrových smluv s fyzickými osobami je poměrně běžný, to je soudu z jeho činnosti známo. Je také zcela jasné, že úvěrovaná nemá v podstatě možnost do obsahu smlouvy zasáhnout, snad s výjimkou poskytované finanční částky a možná množství týdenních splátek či splátek měsíčních. 9. Nicméně soud zároveň konstatuje, že je třeba zodpovědnost za uzavírání úvěrových smluv přenášet i na úvěrovaného. Pokud se žalovaná rozhodla uzavřít úvěrovou smlouvu, nepochybně si byla vědom skutečnosti, že ze strany úvěrující společnosti se nejedná o charitativní činnost či dar, byla si vědoma toho, že úvěrující jako podnikatel je společností určenou pro generování zisku, u společností poskytujících úvěry tímto ziskem je právě úrok. Soud tedy z pohledu právní jistoty má za to, že je na místě z předložených listin uzavřít pouze tolik, že strany měly v úmyslu uzavřít úvěrovou smlouvu, na základě které by žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč. K tomu také došlo. Nebylo zjištěno, že by strany měly v úmyslu sjednat jakoukoliv smlouvu jinou, jen velmi těžko si lze představit, že by úvěrující poskytovala finanční prostředky bez jakéhokoliv zisku. Stranám bylo též zcela zřejmé, že úrok za dobu trvání smlouvy činí 1 650 Kč, úroková sazba 25,41% ročně. V této části se tedy soud rozhodl, že bude považovat smlouvu za platné právní jednání, z něhož vznikla žalované povinnost zaplatit za dobu trvání smlouvy 10 000 Kč na dlužné jistině a 1 650 Kč na úroku. Vzhledem k tomu, že zaplaceno bylo 720 Kč, z čehož byla část 586,66 započtena na úrok, uložil soud žalované uhradit zbývající část jistiny ve výši 9 866,66 Kč a tomu odpovídající sjednaný úrok i úrok z prodlení, samozřejmě vždy počítáno z jistiny nikoliv 10 000 Kč, ale 9 866,66 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 10. Pro úplnost soud dodává, že za dostatečné pro platnost smlouvy o úvěru považuje posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla neúspěšná jen v naprosto nepatrné části svého nároku, soud jí tedy přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Náleží jí tedy náhrada v celkové výši 1 489 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč, 3 paušálních náhradách po 100 Kč podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% z odměny advokáta a paušálních náhrad. 12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.