12 C 111/2023-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 109,48 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřel s žalovaným následující smlouvu.2. Dne 6. 8. 2021 byla uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně pevný úrok ve výši 963 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení ve výši 929 Kč a úhrady umožnění platit splátky v hotovosti přímo v bydlišti 1 800 Kč. Celkovou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1 350 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 10. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední platba byla ke dni 7. 8. 2021, a to ve výši 1 328 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena postupní smlouvou dne 21. 11. 2022, s účinností ke dni 25. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 9 341,95 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 837,22 Kč, úhradu za výše uvedené doplňkové služby ve výši 7 062,34 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 867,47 Kč, úroku vyčísleného od 7. 10. 2022 do 19. 10. 2022 ve výši 740,43 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 584,51 Kč, dále úroků z úvěru ve výši 15 % z dlužné jistiny 9 341,95 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 179,67 Kč (jistina + úrok) od 20. 10. 2022 do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel v smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , a to dne 6. 8. 2021. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit v 14 měsíčních splátkách, a to spolu dodatkovými poplatky a službami. Celá pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 10. 2022. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s poskytnutou lhůtou do 12. 4. 2023.6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že tato smlouva není platná, a to z níže uvedených důvodů.8. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě vždy jako „poplatek“, „celkové náklady“ nebo „doplňkové služby“ soud dospěl k závěru, že toto nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit i z výše RPSN, která byla pro tyto půjčky vyjádřena ve výši 272,44 %. Přepočet úroků činí u této smlouvy cca 73,65 % ročně. Soud je tedy toho názoru, že smlouva byla sjednána nemravně a je tedy z tohoto důvodu neplatná.9. Soud tak věc posuzoval z hlediska, zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil tím, že na základě neplatné smlouvy o zápůjčce přijal finanční prostředky, které mu nenáleží. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že smlouva byla uzavřena dne 6. 8. 2021. Poslední zaplacená splátka byla provedena dne 7. 8. 2021, tedy den následující po uzavření smlouvy. Prakticky to také znamená, že žalovaný dne 6. 8. 2021 na základě neplatné smlouvy si přebral peníze, následující den již měl hradit její splátku. Pokud označila tento datum žalobkyně za den poslední platby, žádná jiná platba již nemohla proběhnout.10. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že na bezdůvodném obohacení, které vzniklo na straně žalovaného ve výši 10 000 Kč, žalovaný doposud vrátil toliko 1 350 Kč (viz žalobní tvrzení ohledně výše poslední platby). Rozdíl činí 8 650 Kč, kdy v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, ve zbývající části žalobu zamítl.11. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z předžalobní upomínky, kdy žalovanému byla poskytnuta lhůta pro zaplacení do 12. 4. 2023. Den následující je dnem počátku jeho prodlení. Z dřívějšího oznámení o postoupení soud nemohl vyjít, neboť tato listina neprokazovala, že by byla doručována do sféry žalovaného. U předžalobní upomínky byla připojen i podací lístek. Úrok z prodlení soud přiznal v zákonné výši dle § 1971 obč. zák.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, byť žalovaný byl v celém řízení více úspěšný (žalobkyně 39 %, žalovaný 61 %). Žalovaný však zůstal pasívní a nijak netvrdil ani neprokázal, že by mu vznikly účelně vynaložené náklady v souvislosti s řízením.