12 C 176/2022-51 — Okresní soud Plzeň-město

1. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 13. 3. 2023, č. j. 12 C 176/2022-37, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 90 595,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 90 595,56 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 567,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku, to pouze proti jeho výroku II. o náhradě nákladů řízení, podala si žalobkyně včasné odvolání, neboť dle ní rozhodnutí o náhradě nákladů řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně sice žalobkyni správně přiznal náklady nalézacího řízení, tyto ovšem dle žalobkyně nesprávně vyčíslil, jelikož výši paušální náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za dva úkony poskytnuté právní služby nesprávně honoroval ve smyslu ustanovení § 14b advokátního tarifu pouze částkou 100 Kč na každý z nich, ačkoliv správně měla být žalobkyni přiznána paušální náhrada hotových výdajů jejího zástupce ve smyslu ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč na každý z těchto úkonů právní služby, neboť s ohledem na výši uplatněné pohledávky ustanovení § 14b advokátní tarifu na posuzovanou věc nedopadá. Vedle toho žalobkyně ještě uvedla, že soud prvního stupně posoudil předžalobní výzvu zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu a přiznal žalobkyni za tento úkon odměnu pouze ve výši jedné poloviny, ovšem žalobkyně, byť s tímto závěrem soudu nesouhlasí, proti tomuto závěru odvoláním nebrojí. Žalobkyně tedy navrhla, aby odvolací soud napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 051,50 Kč, a dále žalobkyně žádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 3. Na podkladě včasného odvolání žalobkyně přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně, a aniž by musel nařizovat jednání, jak mu to umožňuje ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je třeba považovat za důvodné. 4. S ohledem na to, že odvoláním žalobkyně byl napaden rozsudek soudu prvého stupně pouze v jeho nákladovém výroku, postačuje uvést, že soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě žalobkyně v plném rozsahu vyhověl a přiznal jí ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. rovněž plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně, kterou vypočetl na částku 18 567,50 Kč. Mezi náklady řízení zahrnul zaplacený soudní poplatek ve výši 3 624 Kč a náklady zastoupení žalobkyně advokátem. Tyto náklady se pak dle soudu prvního stupně sestávají z odměny zástupce žalobkyně stanovené dle § 6 odst. 1 a § 14b advokátního tarifu v částce 4 740 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním žaloby a z částky 2 370 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 advokátního tarifu realizovaný po podání návrhu ve věci, dále dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, to vše s připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. 5. Soud prvního stupně správně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalobkyně měla v dané věci plný úspěch, tudíž jí náleží plná náhrada nákladů řízení před soudem prvého stupně, když žádné okolnosti, pro které by výjimečně náhrada nákladů řízení úspěšné žalobkyni přiznána být ve smyslu ustanovení § 150 občanského soudního řádu neměla, se z obsahu spisu nepodávají. Mezi náklady řízení žalobkyně soud prvního stupně správně zahrnul jak zaplacený soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně, tak náklady na zastoupení žalobkyně advokátem. Pouze v rámci výpočtu náhrady nákladů řízení za zastoupení žalobkyně advokátem dopustil se dle názoru odvolacího soudu chyby, pokud ve vztahu ke dvěma poskytnutým úkonům právní služby paušální náhradu hotových výdajů určil jen v částce 100 Kč namísto správné částky 300 Kč. 6. Žalobkyni je totiž třeba přisvědčit v tom směru, že ustanovení § 14b advokátního tarifu v posuzované věci aplikovat nelze, jelikož ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu je podmínkou pro aplikaci tohoto ustanovení advokátního tarifu, aby předmětem občanského soudního řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota věci nepřevyšovala 50 000 Kč. Pokud byl v dané věci žalobkyní uplatněn požadavek na zaplacení částky 90 595,56 Kč s příslušenstvím, pak tarifní hodnota dané věci představuje částku 90 595,56 Kč, a tudíž částku 50 000 Kč převyšuje. V takovém případě bylo tedy třeba stanovit jak odměnu zástupce žalobkyně, tak náhradu jeho hotových výdajů bez aplikace ustanovení § 14b advokátního tarifu. 7. Zástupce žalobkyně přitom v dané věci poskytl a také požadoval nahradit tři úkony právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení žalobkyně, výzvy k plnění žalované a sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v této věci, za které mu náleží odměna a rovněž náhrada hotových výdajů, která se k takto poskytnutým úkonům právní služby vztahuje. S ohledem na to, co žalobkyně výslovně uvedla ve svém odvolání, tedy že proti posouzení jednoho poskytnutého úkonu právní služby v podobě předžalobní výzvy k plnění jako jednoduché výzvy k plnění ze strany soudu prvního stupně odvoláním nebrojí, byť takové posouzení nepovažuje za správné, vychází odvolací soud z tohoto posouzení soudu prvního stupně, a to i při respektu k projednací zásadě ovládající občanské soudní řízení. Zástupci žalobkyně tak v dané věci náleží odměna za dva poskytnuté úkony právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení a sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu) v plné výši mimosmluvní odměny a v případě jednoho úkonu právní služby v podobě jednoduché výzvy k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu) ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny. Mimosmluvní odměna v plné výši ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 za použití § 7 advokátního tarifu činí 4 740 Kč a její jedna polovina částku 2 370 Kč, jak bylo soudem prvního stupně také uvažováno. Vedle toho náleží zástupci žalobkyně rovněž náhrada hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč na jeden úkon právní služby, tedy na tři poskytnuté úkony právní služby ve výši celkem 900 Kč, jak je v odvolání namítáno, nikoliv tedy ve výši 500 Kč uvažované soudem prvního stupně. Takto vypočtené náklady řízení za zastoupení žalobkyně advokátem před soudem prvního stupně činí částku 12 750 Kč a s připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (viz § 137 odst. 3 o. s. ř.) pak částku 15 427,50 Kč. S připočtením zaplaceného soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně ve výši 3 624 Kč tedy činí celkové náklady řízení před soudem prvního stupně na straně žalobkyně částku 19 051,50 Kč, které žalobkyně požaduje zaplatit. 8. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně ve výroku II. postupem dle ustanovení § 220 odst. 1 občanského soudního řádu změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 19 051,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.). 9. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádná z účastnic právo na jejich náhradu nemá. Žalobkyně byla sice v tomto odvolacím řízení úspěšná a náleželo by jí tak právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., ovšem odvolací soud dospěl k závěru, že jsou zde přítomny důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., pro které je na místě výjimečně žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznat. Tyto důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. přitom odvolací soud shledává v tom, že nepřiznání částky 400 Kč žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení před soudem prvého stupně je zjevným nedopatřením ze strany soudu prvního stupně, na kterém žalovaná nenese žádný podíl viny. Žalovaná totiž v průběhu řízení před soudem prvého stupně byla zcela pasivní, a tedy neuplatňovala ani námitky ve vztahu k výši náhrady nákladů řízení požadované ze strany žalobkyně. Byl to jen a pouze soud prvního stupně, který oproti požadavku žalobkyně náhradu hotových výdajů snížil o 400 Kč. Neodpovídalo by tak dle názoru odvolacího soudu spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastnicemi, aby za takové situace byla ž