14 C 298/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se původně domáhala po žalované zaplacení částky 28 440 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel dne 3. 3. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr žalovaná čerpala bezhotovostně převodem na její účet a zavázala se vrátit poskytnuté peníze společně s příslušenstvím nejpozději do 22. 5. 2022. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a rovněž paušální náhradu výdajů spojených s odesláním písemných upomínek. Dne 8. 12. 2021 uzavřela žalobkyně se společností [právnická osoba] Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků, na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Celková pohledávka ke dni postoupení činila 28 440 Kč a byla tvořena dlužnou jistinou 20 000 Kč, nesplaceným úrokem 4 600 Kč, smluvní pokutou ve výši 3 740 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 100 Kč. Žalobou žalobkyně uplatnila smluvní pokutu toliko ve výši 3 360 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zjišťování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Následně, aniž by se žalobkyně k bonitě žalované vyjádřila, vzala žalobu částečně zpět v částce 3 360 Kč odpovídající smluvní pokutě a částce 4 700 Kč odpovídající smluvnímu úroku, řízení proto bylo v rozsahu tohoto zpětvzetí částečně zastaveno usnesením Okresního soudu Plzeň-město vydaným dne 30. 10. 2023 pod č.j. 14 C 298/2023-43. 4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dne 3. 3. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě společnost poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v jedné splátce ve lhůtě splatnosti 80 dnů. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 8. 12. 2021 ve znění dodatku této smlouvy ze dne 7. 11. 2022. 5. Po právním zhodnocení má soud za to, že žaloba je z převážné části důvodná. Soud dospěl k závěru, že strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva tedy nebyla uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky a zároveň žalované sdělil, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě. Na straně žalované proto došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., jelikož jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit. Jelikož žalované bylo z okolností zřejmé, dokdy má poskytnuté peněžní prostředky vrátit, nebylo ze strany žalobkyně třeba další výzvy k plnění. Vrátit bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalované stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Soud naopak nevyhověl požadavku žalobkyně na zaplacení částky 400 Kč odpovídající tvrzeným nákladům na mimosoudní vymáhání pohledávky. Žalobkyně tyto náklady nijak neprokázala, pouze odkázala na výpis jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání, resp. uvedla hodnotu jednotlivých úkonů, a sdělila, že žalovaná byla informována o těchto nákladech dopisem. Takový důkaz soud nepovažuje za způsobilý k prokázání účelně vynaložených nákladů v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky. V této části proto soud výrokem II. žalobu zamítnul. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. V případě plného úspěchu by náklady řízení byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 193 Kč, celkem 2 645 Kč. Po zohlednění neúspěchu žalobkyně (částečné zpětvzetí žaloby nikoli pro chování žalovaného a částečné zamítnutí žaloby představuje v procentuálním vyjádření 26,4 % předmětu řízení) a úspěchu žalobkyně ohledně zbylé části předmětu řízení (73,6 %) má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů v rozsahu 47,2 %, pročež je žalovaná povinna uhradit jí celkem 1 248 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.