14 C 346/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19. 9. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 14. 5. 2021 smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. [spisová značka], přičemž úvěr byl žalovanému poskytnut jakožto podnikateli. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na jeho účet sjednaný ve smlouvě o úvěru a to dne 14. 5. 2021. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově do doby splatnosti úvěru dne 23. 6. 2021, tj. do 40 dnů po odeslání finančních prostředků žalovanému. Dle smluvního ujednání je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému za své služby poplatky dle parametrů úvěru a sazebníku. Žalovaný se tak zavázal splatit poskytnutou částku úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 750 Kč a dále poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. V případě dodržení termínu splatnosti tak měl žalovaný hradit žalobkyni částku 12 050 Kč. Žalovaný však svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr v termínu splatnosti porušil a dostal se tak do prodlení. Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, dále náhrady účelně vynaložených nákladů, které vznikly v důsledku prodlení žalovaného a smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Žalované poplatky tedy tj. náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 550 Kč jsou tvořeny účtovaným poplatkem za SMS upomínku ve výši šestkrát 50 Kč, doporučenou písemnou upomínku ve výši 250 Kč. Závazek žalovaného se stal splatným dne 24. 6. 2021, žalovaný však peněžní prostředky dosud neuhradil. Žalobkyně tak požadovala částku 17 600 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 750 Kč, poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky ve výši 5 000 Kč a poplatků ve výši 550 Kč (a to za 6 SMS upomínek á 50 Kč a doručenou písemnou upomínku á 300 Kč). 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí a nárok žalobkyně neuznává. Uvedl, že se s žalobkyní snažil domluvit na řešení, jelikož je zákazníkem již od roku 2012 a za tu dobu z něj žalobkyně profitovala. Žalovaný požadoval anulaci této půjčky, a to z důvodu významného zisku žalobkyně z jiných půjček, které u žalobkyně čerpal. Zatímco do roku 2017 probíhalo vše v režimu spotřebitelského úvěru, od roku 2017 poskytuje žalobkyně úvěry výhradně podnikatelům, na které se nevztahuje ochrana dle zákona o spotřebitelském úvěru, čehož žalobkyně a jí podobné společnosti dosyta využívají. Žalovaný dále poukazoval na skutečnost, že od roku 2012 do roku 2020 čerpal od žalobkyně celkem 21 úvěrů v celkové výši 120 000 Kč, za které uhradil dohromady 205 553 Kč, pročež během krátké doby přeplatil velmi významně výši celkové jistiny (o 85 553 Kč v rámci krátkodobých úvěrů). Žalovaný v rámci odporu vznesl požadavek na vrácení neprávem účtovaných nákladů a úroků v částce 58 211 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že obchodní vztah mezi ním a žalobkyní byl nevyvážený a splňuje znaky lichvy. Zároveň požadoval vrácení částky 73 552 Kč s úroky z prodlení. 3. K výzvě soudu, zda žalovaný uplatňuje vůči žalobkyni vzájemný návrh na zaplacení částky 58 211 Kč nebo částky 73 552 Kč, neboť z jeho podání (odporu) není tato skutečnost zřejmá, se žalovaný nevyjádřil, výzva mu byla doručena do datové schránky dne 7. 2. 2022. Usnesením soudu vydaným ze dne 31. 3. 2022 pod č.j. 14 C 346/2021-40 byl proto žalovaný vyzván k odstranění vad podaného vzájemného návrhu s poučením, jak mají být odstraněny vady podání. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto usnesením ze dne 3. 5. 2022 vydaným pod č.j. 14 C 346/2021-41 bylo podání žalovaného odmítnuto. 4. Na základě částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení usnesením vydaným dne 17. 1. 2023 pod č.j. 14 C 346/2021-65 částečně zastaveno, a to v rozsahu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 10 000 Kč za období od 15. 5. 2021 do 23. 6. 2021. 5. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela dne 14. 5. 2021 smlouvu o úvěru č. [spisová značka], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal současně s úvěrem zaplatit administrativní poplatek za poskytnutí úvěru 1 750 Kč a dále poplatek 300 Kč za vyhodnocení žádosti o úvěr. Celkem tak měl žalobkyni vrátit částku 12 050 Kč nejpozději do 40 dnů (do 23. 6. 2021). Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky si strany sjednaly smluvní pokutu 50% z celkové dlužné částky. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že jistina ve výši 10 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na účet dne 14. 5. 2021. Z přehledu SMS komunikace a emailové komunikace má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala o úhradu dluhu. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 4. 9. 2021 odeslanou dne 6. 9. 2021 (předžalobní upomínka včetně podacího archu) 7. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 9. Z předložených listin soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena platná úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností 40 dní. Žalovaný úvěr uzavíral v pozici podnikatele, soud tudíž nezkoumal parametry požadované zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prokázala, že částka 10 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na jeho účet, soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně požadované smluvní pokuty, když ujednání o smluvní pokutě soud shledává jako platné ujednání (§ 2048 OZ). Stejně tak soud shledal důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů, jelikož veškeré sankce tohoto typu byly přehledně vymezeny v úvěrové smlouvě (§ 1970 OZ). Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Jde-li o procesní obranu žalovaného, soud jej vyzval usnesením č.j. 14 C 346/2021-40 ze dne 31. 3. 2022 k odstranění vad podání a zároveň žalovaného poučil o nutnosti doplnit skutková tvrzení a zejména o nutnosti označit k těmto svým tvrzením konkrétní důkazy (jednotlivé smlouvy, které žalovaný s žalobkyní již uzavřel, kdy mu byly poskytnuty z těchto smluv úvěrové prostředky a v jaké výši a kolik přesně na jednotlivé smlouvy zaplatil). Žalovaný však soudu žádné důkazy nepředložil, učinil toliko písemné podání dne 20.10 2022, v němž v podstatě zopakoval svou obranu shodně jako v podání ze dne 24. 11. 2021 (odpor žalovaného). Zároveň žalovaný souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání. Pro úplnost soud uvádí, že se zabýval i otázkou případné neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, nicméně dospěl k závěru, že v dané věci korektiv dobrých mravů uplatnit nelze. V tomto směru soud poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR ve věci sp.zn. 23 ICdo 56/2019, jenž shledal, že případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrým mravů by měl být ve vztahu mezi podnikateli zásahem spíše výjimečným než obvyklým, a vždy by měl být odůvodněn mimořádnými okolnostmi daného případu. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů pro použití ustanovení § 588 občanského zákoníku. Žalovaný se v dané věci bránil tím, že obchodní vztah mezi ním a žalobkyní byl od prvopočátku nevyvážený a z jeho pohledu naplňoval znaky lichvy. V tomto směru soud poukazuje na ustanovení § 1797 občanského zákoníku, jež výslovně říká, že podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1 obč. zákoníku (neúměrné zkrácení) ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796 obč. zákoníku (lichva). Současně si je soud vědom, že ustanovení § 1797 občanského zákoníku nevylučuje možnost aplikovat ochranu slabší strany ve smyslu § 433 občanského zákoníku, avšak dle výše uvedeného rozhodnutí Nejvyš