17 C 202/2023-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 500,42 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive II. tohoto rozsudku. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 4. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši a inkasním poplatkem v celkové výši 27 888 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Žalovaný ovšem přestal pravidelné měsíční splátky hradit, celkem uhradil pouze částku 2 000 Kč ve splátce ze dne 5. 8. 2021 a po započtení uhrazených splátek dluží na jistině 14 012,93 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na smluvní pokutu, kterou požadovala v částce 6 612,42 Kč. Dále žalobkyně uplatnila sjednané smluvní poplatky ve výši 11 875,07 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 886,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 107,18 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 269,50 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 14 012,93 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 4. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč v sazbě 15 % ročně, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v srpnu 2021 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 7,48 % ročně. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 OZ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 2991 odst. 1 a 2, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 13 000 Kč, představující nesplacenou část jistiny, s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 886,82 Kč. Soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 OZ, jelikož tato smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům. Žalovaný, který vystupoval jako spotřebitel, uzavřel smlouvu, u níž sjednaná výše úroku a utvrzení v podobě sjednaných smluvních pokut a dohodnuté poplatky v souhrnu tvoří zřejmou nerovnováhu k tíži žalovaného, který byl při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004, příp. 33 Odo 234/2005, a přihlédl k tomu, že sjednaný úrok více než sedmkrát převyšuje průměrné úrokové sazby v rozhodné době, což je již za hranou, kterou vymezil ve své judikatuře Nejvyšší soud. Navíc poskytovatel úvěru závazek zatížený nepřiměřeně vysokým úrokem ještě utvrdil ujednáním o smluvních pokutách. To vše v souhrnu lze považovat za jednání neplatné ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že její předchůdkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky minimálně výši 15 000 Kč, a žalobkyně jej vyzvala předžalobní výzvou, aby dlužnou částku vrátil, bylo žalobě vyhověno v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Lhůta ke splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Ve zbytku tak soudu nezbylo nežli žalobu zamítnout, přičemž se jedná o požadované poplatky a smluvní pokutu ve výši 19 500,42 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 107,18 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 14 012,93 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Dále soud částečně zamítl úrok z prodlení, jelikož ten uplatnila žalobkyně v sazbě 15 %, ačkoliv se žalovaný ocitl v prodlení ve II. pololetí roku 2021, a tedy má nárok na sazbu úroku z prodlení ve výši 8,5 %, sazba úroku z prodlení je totiž určena okamžikem prodlení a po celou dobu prodlení zůstává stejná. Dále soud rovněž zamítl úrok z prodlení z částky přesahující soudem přiznanou jistinu. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch, přičemž žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.