17 C 206/2023-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 168 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal bezhotovostně, převodem na účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s příslušenstvím v celkové výši 4 264 Kč v jedné splátce do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a rovněž paušální náhradu výdajů spojených s odesláním písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni. Žalobkyně uplatnila pohledávku, která byla tvořena dlužnou jistinou ve výši 18 000 Kč, nesplacenou smluvní pokutou ve výši 3 248 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 264 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 019,84 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu zpět v částce 5 582 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 414 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 168 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, která byla doplněna smlouvou ze dne [datum], na jejímž základě společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v jedné splátce splatné dne [datum]. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část svého závazku řádně a včas si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Z bankovních výpisů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný shora uvedenou částku úvěru čerpal. Dopisy ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný vyzván původním věřitelem k zaplacení dlužné jistiny, úroku, smluvní pokuty a poplatků za upomínky v celkové výši 22 804 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což původní věřitel žalovanému oznámil dopisem ze dne [datum]. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zjišťování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v částce 5 582 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 414 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 168 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Řízení tak bylo v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za to, že strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva tedy nebyla uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytl právní předchůdce peněžní prostředky a sdělil mu, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě. Na straně žalovaného tedy došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit. Jelikož žalovanému bylo z okolností zřejmé, dokdy má poskytnuté peněžní prostředky vrátit, nebylo ze strany žalobkyně třeba další výzvy k plnění. Vrátit bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. V případě plného úspěchu by náklady řízení tak byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 847 Kč, celkem 2 299 Kč. Jelikož po zohlednění neúspěchu žalobkyně za zpětvzetí žaloby nikoli pro chování žalovaného má právo na náhradu nákladů v rozsahu 59,10 %, je jí žalovaný povinen uhradit 1 358,71 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.