17 C 250/2023-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 18 752 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž tato společnost poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, který žalovaná čerpala bezhotovostně, převodem na účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s příslušenstvím ve výši 19 680 Kč v jedné splátce do [datum]. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a rovněž paušální náhradu výdajů spojených s odesláním písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná na dlužnou částku nic nezaplatila. Žalobkyně uplatnila pohledávku, která byla tvořena dlužnou jistinou ve výši 16 000 Kč, nesplacenou smluvní pokutou ve výši 2 752 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 780 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 130,96 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení. Dále pak žalobkyně požadovala úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč sestávajících z částky 48 Kč za odchozí dopis, částky 74 Kč za odchozí doporučený dopis, částky 72 Kč za telefonický hovor a částky 217 Kč za dvě osobní návštěvy. Žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu zpět v částce 6 532 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 780 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 752 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím závěrům. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] a [datum] smlouvy o úvěru, na jejichž základě společnost poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 3 680 Kč v jedné splátce splatné dne [datum]. Dle výpisu z účtu byla částka 16 000 Kč žalované poskytnuta dne [datum]. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část svého závazku řádně a včas si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Dále si sjednaly poplatek 50 Kč za první i druhou písemnou upomínku, které byly žalované zaslány. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. 4. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zjišťování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v částce 6 532 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 3 780 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 752 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Řízení tak bylo v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. Žalobkyně byla soudem poučena o tom, že neunáší důkazní břemeno k tvrzeným nákladům spojeným s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč. K tomu jen odkázala na výpis úkonů mimosoudního řešení, tedy hodnotu jednotlivých úkonů spojených s vymáháním pohledávky, které uvedla v dopise žalovanému. Takový důkaz však nebyl způsobilý účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním (vymáháním) pohledávky prokázat. V této části tak nezbylo, nežli žalobu zamítnout. 6. Po právním zhodnocení má soud za to, že žaloba je částečně důvodná, a to v částce 16 000 Kč představující nesplacenou část jistiny. Soud dospěl k závěru, že strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva tedy nebyla uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytl právní předchůdce peněžní prostředky a sdělil jí, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny. Na straně žalované tedy došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržela plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit. Jelikož žalované bylo z okolností zřejmé, dokdy má poskytnuté peněžní prostředky vrátit, nebylo ze strany žalobkyně třeba další výzvy k plnění. Vrátit bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni [datum], lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. V případě plného úspěchu by náklady řízení tak byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, celkem 2 252 Kč. Jelikož po zohlednění neúspěchu žalobkyně za zpětvzetí žaloby nikoli pro chování žalované a zamítnutí části žaloby výrokem III. má právo na náhradu nákladů v rozsahu 42,94 %, je jí žalovaná povinna uhradit 967 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.