17 C 74/2023-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 8 416,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž tato společnost poskytla žalované úvěr ve výši 7 300 Kč, který žalovaná čerpala bezhotovostně, převodem na účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s příslušenstvím v celkové výši 8 979 Kč v jedné splátce do [datum]. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a rovněž paušální náhradu výdajů spojených s odesláním písemných upomínek žalované. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni. Žalobkyně uplatnila pohledávku, která byla tvořena dlužnou jistinou ve výši 7 300 Kč, nesplacenou smluvní pokutou ve výši 1 116,90 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 779 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 359,55 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 7 300 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu zpět v částce 2 895,90 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 779 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 116,90 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě společnost poskytla žalované úvěr ve výši 7 300 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v jedné splátce splatné dne [datum]. Pro případ porušení povinnost žalované zaplatit jakoukoli část svého závazku řádně a včas si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Dále si sjednaly poplatek 50 Kč za první i druhou písemnou upomínku, které byly žalované zaslány. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zjišťování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v částce 2 895,90 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 779 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 116,90 Kč, neboť nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Řízení tak bylo v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 4. Po právním zhodnocení má soud za to, že žaloba je důvodná. Soud dospěl k závěru, že strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva tedy nebyla uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytl právní předchůdce peněžní prostředky a sdělil jí, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě. Na straně žalované tedy došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržela plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit. Jelikož žalované bylo z okolností zřejmé, dokdy má poskytnuté peněžní prostředky vrátit, nebylo ze strany žalobkyně třeba další výzvy k plnění. Vrátit bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni [datum], lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. V případě plného úspěchu by náklady řízení tak byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč, celkem 1 489 Kč. Jelikož po zohlednění neúspěchu žalobkyně za zpětvzetí žaloby nikoli pro chování žalované má právo na náhradu nákladů v rozsahu 45,12 %, je jí žalovaná povinna uhradit 671,84 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.