21 C 141/2023-49 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou [název soudu] dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku ve výši 932 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl majitelem garáže o podlahové ploše 18m2, kdy tato byla postavena na pozemku žalobce parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsáno pro obec a katastrální území [obec] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj. Žalovaný užíval od [datum] shora uvedený pozemek bez právního důvodu, neboť smlouva o nájmu tohoto uzavřena nebyla, a to do [datum], kdy bylo převedeno vlastnické právo k tomuto pozemku na základě kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky na něj. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě náhrady za bezesmluvní užívání uvedeného pozemku, a to za období od [datum] do [datum] ve výši 1 771 Kč a to do [datum]. Dne [datum] byla na účet žalobce připsaná částka ve výši 817 Kč. Jelikož žalovaný ve stanoveném termínu neuhradil celou dlužnou částku, je ode dne [datum] v prodlení s úhradou dluhu ve výši 952 Kč. Dne [datum] byla žalovanému zaslaná upomínka k úhradě zbývajícího dluhu. Výpočet náhrady za bezesmluvní užívání shora uvedeného pozemku vycházel z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kde byla určena částka 35 Kč/m2/rok s přihlédnutím k ust. § 2248 a § 2249 (inflační doložka) z. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších přepisů (dále jen občanský zákoník). Výše nájemného / náhrady za bezesmluvní užívání musí být stanovena v souladu s ust. § 27 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., tzn., že výše bezesmluvního užívání vychází z ceny pozemku v místě a čase obvyklé. Tato cena je určena podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, a [ustanovení pr. předpisu], v aktuálním znění. Podle uvedených zákonných ustanovení je žalobce povinen stanovit obvyklé nájemné v rozmezí 5 - 10 % ze zjištěné tržní ceny nemovitostí, s přihlédnutím k roční míře inflace. Tzn., že v souladu s ust. § 2248 a § 2249 občanského zákoníku je„ nájemné“ každoročně zvyšováno o roční míru inflace vyjádřenou přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen za uplynulý rok vykázaným Českým statistickým úřadem. Období, v němž žalovaný užíval pozemek p. [číslo] bez smluvní úpravy, je stanoveno od [datum] do dne [datum] [ulice] míra inflace pro rok 2019 činila 2,1%, čímž výše bezesmluvního užívání za rok 2019 činila částku 643,23 Kč, pro rok 2020 – inflace ve výši 2,8% - výše bezesmluvního užívání 661,24 Kč, pro rok 2021 - inflace ve výši 3,2 % - výše bezesmluvního užívání 682,40 Kč a pro rok 2022 - inflace ve výši 3,8% - výše bezesmluvního užívání 708,33 Kč. Z období od [datum] do [datum] tak činila celkem náhrada za bezesmluvní užívání částku 3.170,53 Kč (započtena poměrná část roku 2018 a poměrná část roku 2022 a celé roky 2019 až 2021) .6alovaný žalobci uhradil dne [datum] částku 700 Kč, dne [datum] částku 700 Kč a dne [datum] částku 817 Kč (celkem 2 217 Kč). Náhrada za bezesmluvní užívání tak činí 954 Kč (3 170,53 Kč – 2 217 Kč). V ust. čl. V odst. 2 Kupní smlouvy [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (kupní smlouva k pozemku zmiňovaná výše) se žalovaný zavázal uhradit nedoplatek za bezesmluvní užívání prodávaného pozemku do 30 dnů ode dne odeslání výzvy k úhradě. Výzva k úhradě dluhu ve výši 1 771 Kč byla odeslaná dne [datum]. Dne [datum] byla na účet úřadu uhrazena částka ve výši 817 Kč. Žalovaný je tak od [datum] v prodlení. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, kdy tvrdil, že řádnou výzvu k úhradě dlužné částky dosud neobdržel, navíc náhrada za bezesmluvní užívání byla určena soudem ve výši 35Kč za 1 m2, kterou také zaplatil, nicméně částka žalobcem požadovaná tuto převyšuje. 3. Účastníci učinili nesporným všechna výše uvedená skutková tvrzení žalobce, vyjma výpočtu dlužné částky za bezesmluvní užívání výše uvedeného pozemku, kde žalovaný setrval na závěru, že cena za 1m2 by měla odpovídat té, kterou určil soud, tedy 35Kč. Důkazy předložené žalobcem tak soudem z tohoto důvodu nebyly prováděny. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je namístě žalobě vyhovět. Soud konstatuje, že nárok žalobce je důvodný, a to s odkazem na ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Mezi stranami je nesporné, že žalovaný užíval předmětný pozemek v žalovaném období. K vydání bezdůvodného obohacení za toto období byl vyzván (ač žalovaný tvrdí, že nikoli, ale toto on odvozuje od té skutečnosti, že částka, která byla ve výzvě požadována, neodpovídala výši určené rozhodnutím soudu – k tomu viz dále) a byl si vědom svojí povinností, když tuto splnil, ale toliko do jím domnělé výše, která měla odpovídat obvyklému nájemnému v místě. Zde soud opakuje, že částka určená jako ekvivalent nájemného výše uvedeným rozhodnutím soudu, nebyla určena do budoucna, jak se mylně domnívá žalovaný, ale souvztažně k rokům 2017 a 2018, o kterých bylo rozhodováno. Nelze pak z této bez dalšího vycházet i ve vztahu k letům následujícím. A žalobce správně ve smyslu jím citovaných ustanovení zákona valorizoval náhradu za užívání v následujících letech ve vztahu k míře inflace (viz výše), když v základu vycházel ale z částky 35Kč za 1 m2, tedy částky kterou skutečně určil soud. Nutno říci, že výše bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo, z důvodu neuzavření nájemní smlouvy k předmětnému pozemku, vychází z nájmu v místě a čase obvyklém. I z tohoto je zřejmé, že nelze z hlediska času, v podstatě již navždy do budoucna vycházet toliko z částky 35Kč za 1m2. S ohledem na výše uvedené závěry tak soud žalovaného zavázal úhradou dlužné částky, včetně jejího příslušenství, neboť se žalovaný dostal do prodlení a ve smyslu shora citovaného ustanovení § 1970 občanského zákoníku má tak žalobce nárok též na zákonný úrok z prodlení, když počátek běhu tohoto je vázán na zaslanou výzvu k úhradě a lhůtu 30 dní určenou ve smlouvě jako splatnosti. Výše úroku pak vychází z ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy žalobce byl ve věci zcela úspěšný, proto mu soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, když tato částka představuje, paušální odměny nezastoupeného účastníka ve výši 1 800 Kč (6 x 300Kč za návrh ve věci samé, výzvu k plnění před podáním návrhu, 2 x vyjádření k výzvě soudu, přípravu k ústnímu jednání a účast na tomto dne [datum]) dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 6. Výrok III. tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 11 odstavec 2 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, kdy žalobce je osvobozen od placení soudního poplatku, a tak soud uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku žalovanému dle § 2 odstavec 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve spojení s § 4 odstavec 1 písmeno j) citovaného zákona. 7. Povinnosti uložené žalovanému ve výroku I., II. a III. tohoto rozsudku je v souladu s ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tento povinen splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.