§ 27 zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích – Hmotnou věc nebo její část
Zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích · 219/2000 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 27 zákona č. 219/2000 Sb. upravuje podmínky, za kterých může organizační složka státu přenechat do užívání hmotnou věc nebo její část, kterou dočasně nepotřebuje, jiné právnické nebo fyzické osobě, a to za úplatu nebo ve specifických případech bezúplatně. (§ 27 zákona č. 219/2000 Sb., zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: ministerstvo, nájemce
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „Užívání podle odstavce 1 lze sjednat pouze na dobu určitou v trvání nejdéle 8 let pro jednoho uživatele“
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „…z odstavce 3 věty první prodloužit dohodou tak, že celková doba užívání nepřesáhne 8 let, anebo sjednat s týmž uživatelem znovu, avšak opět pouze na dobu v trvání nejdéle 8…“
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „…anebo sjednat s týmž uživatelem znovu, avšak opět pouze na dobu v trvání nejdéle 8 let“
- Judikatura: na § 27 odkazuje 27 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 219/2000 Sb.
(1) Hmotnou věc nebo její část, kterou organizační složka dočasně nepotřebuje k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, lze přenechat do užívání právnické nebo fyzické osoby. Obdobně lze postupovat v případě, že tak bude dosaženo účelnějšího nebo hospodárnějšího využití věci při zachování hlavního účelu, ke kterému organizační složce slouží, anebo je-li to účelné před konečným naložením s věcí, u které bylo v rámci příslušné organizační složky rozhodnuto o trvalé nepotřebnosti.
(2) Užívání podle odstavce 1 lze sjednat pouze na dobu určitou v trvání nejdéle 8 let pro jednoho uživatele. Pokud jsou podmínky podle odstavce 1 splněny, lze užívání při dodržení podmínek vyplývajících z odstavce 3 věty první prodloužit dohodou tak, že celková doba užívání nepřesáhne 8 let, anebo sjednat s týmž uživatelem znovu, avšak opět pouze na dobu v trvání nejdéle 8 let. Smlouva musí vylučovat pokračování užívacího vztahu tím, že by užívání pokračovalo i po dni, kdy měl užívací vztah skončit. Nevylučuje-li to zvláštní právní předpis anebo v případě věci v zahraničí rozhodné právo, musí smlouva obsahovat ujednání umožňující organizační složce ukončit užívací vztah výpovědí a rovněž ujednání umožňující okamžité ukončení užívacího vztahu, pokud přestanou být plněny podmínky podle odstavce 1.
(3) V případě užívání podle odstavce 1 nesmí být nájemné sjednáno v nižší částce, než která jako nejvyšší možné nájemné vyplývá z regulace cen44), a není-li tato regulace uplatněna, sjedná se nejméně ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá. Nevylučuje-li to zvláštní právní předpis anebo v případě věci v zahraničí rozhodné právo, sjedná se současně režim zvyšování nájemného a podle povahy věci též způsob rozúčtování cen a úhrady za veškeré poskytované plnění a služby spojené s užíváním. Bezúplatné užívání lze sjednat jen s osobami, jejichž hlavním účelem není podnikání, a pouze k zajištění výkonu státní správy v přenesené působnosti anebo pro účely sociální, humanitární, požární ochrany, ochrany obyvatelstva, integrovaného záchranného systému, vzdělávací, vědecké, kulturní, sportovní a tělovýchovné, ochrany přírody a péče o životní prostředí a práce s dětmi a mládeží; ustanovení věty druhé o sjednání způsobu rozúčtování cen a úhrady za veškeré poskytované plnění a služby spojené s užíváním se však použije obdobně.
(4) Výjimku z důvodů pro přenechání věci nebo její části do užívání, stanovené v odstavci 1, z doby užívání stanovené v odstavci 2 a dále z okruhu uživatelů a účelu užívání stanovených pro případ bezúplatného užívání v odstavci 3 může ze závažných důvodů povolit Ministerstvo financí.
(5) Souhlas pronajímající organizační složky s přenecháním věci nájemcem do podnájmu vyžaduje schválení zřizovatele, a nemá-li organizační složka zřizovatele, schválení věcně příslušného ústředního správního úřadu, a není-li ho, schválení Ministerstva financí, pokud si takové schvalování zřizovatel, věcně příslušný ústřední správní úřad nebo Ministerstvo financí vyhradí. To platí obdobně v případě, sjednává-li organizační složka s vypůjčitelem možnost přenechat věc za úplatu k užívání jinému.
(6) Je-li účelem nájmu prostoru nebo místnosti provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo místnosti, předchozí souhlas s převodem nájmu v souvislosti s převodem podnikatelské činnosti nájemce93) nelze nájemci dát.
(7) Ustanovení odstavců 1 až 6 se nepoužijí, je-li věc nebo její část předmětem služby či jiného obdobného plnění, poskytovaných právnickou nebo fyzickou osobou výhradně té organizační složce, která je s věcí příslušná hospodařit, anebo k poskytování takové služby či jiného obdobného plnění výhradně slouží. Tím není dotčena povinnost organizační složky sjednat v rámci úpravy právních vztahů s poskytovatelem služby či jiného obdobného plnění potřebné podmínky týkající se používání a ochrany věci nebo její části.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Organizační složka státu může pronajmout majetek (např. budovu, pozemek, vybavení), který dočasně nevyužívá k plnění svých úkolů, nebo pokud by pronájmem došlo k účelnějšímu využití majetku.
- Smlouva o užívání se uzavírá vždy na dobu určitou, maximálně na 8 let pro jednoho uživatele, přičemž je možné ji prodloužit nebo sjednat novou, ale celková doba užívání nesmí přesáhnout 8 let.
- Nájemné nesmí být nižší než regulovaná cena, a pokud regulace neexistuje, musí být sjednáno v obvyklé výši pro dané místo a čas.
- Bezúplatné užívání je možné pouze pro neziskové subjekty a pro specifické účely, jako je výkon státní správy v přenesené působnosti, sociální, humanitární, vzdělávací, vědecké, kulturní, sportovní účely a další veřejně prospěšné činnosti.
Na co si dát pozor
- Smlouva musí výslovně vylučovat pokračování užívacího vztahu po uplynutí sjednané doby.
- Smlouva musí obsahovat ujednání umožňující organizační složce ukončit užívací vztah výpovědí a okamžitě, pokud přestanou být splněny podmínky pro přenechání věci do užívání.
- Při sjednávání nájemného je nutné dodržet regulované ceny, nebo sjednat nájemné v obvyklé výši.
- U bezúplatného užívání je třeba ověřit, zda uživatel splňuje podmínky (není jeho hlavním účelem podnikání) a zda je užívání pro jeden z taxativně vyjmenovaných účelů.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 27
Jak soudy aplikují § 27
Dovodil, že smlouva o nájmu bytu, kterou účastníci uzavřeli dne 11. 3. 2008, je neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť v ní chybí ujednání o délce nájmu v rozporu s ustanovením § 27 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon č. 219/2000 Sb.). Žalovaný tedy byt užívá bez právního důvodu a je povinen jej vyklidit.
Správný je i jeho závěr, že Nájemní smlouva byla uzavřena platně, měla náležitosti stanovené v § 663 a násl. obč. zák. a omezení stanovené pro uzavírání smluv o nájmu stanovené v § 27 odst. 1, 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění účinném do 29. 2. 2016 (dále též jen „zákon č. 219/2000 Sb.“), se této smlouvy nedotýkalo, neboť v době jejího uzavření – a k tomuto okamžiku je třeba posuzovat splnění zákonem požadovaných náležitostí – nebyly Nemovitosti ve vlastnictví státu (žalobkyně).
… mj. ujednali, že předmětné prostory žalovaná dočasně nepotřebuje k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, a proto je může přenechat do užívání (čl. 1.3) a že může Smlouvu písemně vypovědět „okamžitě bez výpovědní lhůty“, přestanou-li platit podmínky uvedené v § 27 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon č. 219/2000 Sb.“ (čl. 9.5).