21 C 294/2022-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 162,50 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] elektronickou formou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 730 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data peněžní prostředky nevrátil. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 5 730 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 432,50 Kč. Žalovaný i přes opakované výzvy ze strany žalobkyně dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván ze strany zástupce žalobkyně upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla dne [datum] doručena do vlastních rukou. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, a soud proto jeho souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, věc projednal a rozhodl na základě předložených listinných důkazů a obsahu spisu. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z Rámcové smlouvy o úvěru ze dne [datum] a z Jednotlivé smlouvy o úvěru z téhož dne bylo prokázáno, že mezi stranami mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout na bankovní účet žalovaného úvěr ve výši 5 730 Kč, jenž měl být splacen do 20 dnů. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1 Kč, RPSN činilo 5 769,59 %. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] a ze sdělení banky [právnická osoba] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně částku 5 730 Kč uvedený den poskytla na bankovní účet, jehož vlastníkem byl žalovaný. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího archu z téhož dne, se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů. 5. Podle § 2991 odst. 1 s 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 5 730 Kč uhradit dále částku ve výši 1 432,50 Kč. Tato je sice ve smlouvě označena poplatek za poskytnutí úvěru, nic to ale nemění na tom, že žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku se žalovaným smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažila navodit žalobkyně, když ve smlouvě uvedla úrokovou sazbu v nominální výši toliko 1 Kč. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování zisku a soud jej považuje za ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou s ohledem na dobu splatnosti (20 dní) představuje 456 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto (extrémně) vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 8. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 o. z. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 5 730 Kč. Ze shora uvedených důvodů mu tak soud uložil, aby bezdůvodné obohacení ve výši 5 730 Kč vrátil žalobkyni. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě zástupce žalobkyně k vrácení finančních prostředků v předžalobní výzvě ze dne [datum], když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne [datum] a do 3 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do [datum]. Jelikož tak neučinil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení toliko částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 297,80 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %, kdy soud vycházel ze součtu jistiny a požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodování soudu). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 7 162,50 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 a. t. jednoznačně naplňuje. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z úvěrových smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a. t. jsou tak kumulativně splněny. 10. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř., když tyto určil jako běžné třídenní.