21 C 400/2022-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 4 364 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku 3 000 Kč. Tuto měla včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 275,23 Kč a úroku ve výši 88,77 Kč žalovaná vrátit nejpozději do dne [datum]. Žalovaná úvěr čerpal v plné výši, o čemž svědčí i výpis z bankovního účtu, ale do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku a úroku nevrátila. Předmětná pohledávka pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. I přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum] na předmětný dluh žalovaná dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě postupoval soud dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, s tímto vyslovila svůj souhlas již v podané žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná dne [datum] uzavřela elektronicky smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] s právním předchůdcem žalobkyně, na základě které jí byla téhož dne poskytnuta na účet částka 3 000 Kč, (doloženo potvrzením o platbě a potvrzeno bankou, že účet u ní vedený č. [bankovní účet] skutečně náleží žalované). Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úrokem ve výši 36 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 892,66 Kč, resp. 1 275,23 Kč v případě překročení doby splatnosti a to formou jednorázové splátky nejpozději ke dni [datum]. Žalobkyně ani přes výzvu soudu neprokázala, jakým způsobem byla právním předchůdcem ověřena totožnost žalované. Dle tvrzení žalobkyně byla smlouva o úvěru uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa] a žalovaná odsouhlasil její znění unikátním verifikačním kódem zaslaným formou SMS z telefonního čísla, které žalovaná uvedla při zřízení uživatelského účtu na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], poštovní podací arch z téhož dne). Pohledávka přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho, bylo případně na žalované, aby v řízení prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků a s tím související výše RPSN, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 3 000 Kč a úroku v roční sazbě 36 % uhradit dále částku 892,66 Kč, označenou jako poplatek za sjednání úvěru. Tento poplatek byl dále v případě prodlení se splácením ujednán ve výši 1 275,23 Kč. Označení za poplatek však nic nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil právní předchůdce žalobkyně navodit, když ve smlouvě uvedl, že úroková sazba činí toliko 36 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 553,17 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto extrémně vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 9. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny, neboť bylo prokázáno, že tato byla žalované poskytnuta na bankovní účet. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 3 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná dosud ničeho nevrátila. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby bezdůvodného obohacení ve výši 3 000 Kč vrátila žalobkyni, a to s ohledem na skutečnost, že na ni pohledávka v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. přešla smlouvou o postoupení pohledávek. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši požadované žalobkyní, s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků ze dne [datum], ve které žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění do 3 dnů. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dne [datum] a do 3 dnů od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do [datum]. Jelikož tak neučinila, dostala se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení toliko částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 394 Kč, přičemž tato částka představuje 26,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,23 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,77 %, s ohledem na uplatněnou jistinu a příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování soudu). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, k