21 C 81/2023-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-sever dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku v celkové výši 2 190 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 2 955 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, kdy na dluh z její strany bylo uhrazeno toliko 2 810Kč žalovaná tak žalobci dluhuje částku 2 190Kč, kterou žalobce požaduje z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou uvedená výše postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávky. 2. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla věc posoutpena zdejšímu soudu. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. [číslo], na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 5 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázala uhradit poplatek ve výši 2 955 Kč představující úrok ve výši 455 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 1 500 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 7 955 Kč, a to ve formě 43 týdenních splátek po 185 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. [ulice] procentní sazba nákladů dle smlouvy činila 91,66%. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 202 a z oznámení o postoupení pohledávky ze stejného dne soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná informována. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutou půjčkou uhradila žalobci celkem částku 2 810 Kč, bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k právnímu závěru, že shora popsaná smlouva o půjčce je svým charakterem smlouvou o úvěru, která je ale z níže uvedených důvodů absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč uhradit dále částku 2 955 Kč, označenou jako poplatek. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy s žalovanou smlouvu neuzavřel. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz vedle již sjednaných úroků a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 59,1% a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Nicméně žalobkyně nežádá všechna plnění plynoucí ze smlouvy, ale toliko bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Ke stejnému závěru pak dospěl i soud. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 5 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila částku 2 810 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 2 190 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k splatnosti úvěru tedy [datum], kdy od následujícího dne byla žalovaná v prodlení. Výše úroku pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jeho ustanovení § 2. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 893 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. O lhůtách k plnění bylo rozhodováno dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když tyto byly stanoveny jako obecné třídenní, neboť pro jejich delší určení neshledal soud důvodu. [obec] plnění nákladů řízení pak vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.