25 C 100/2022-267 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobci se domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že jsou vlastníky a mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa], postavené na pozemku par. [číslo] par. [číslo] k níž náleží podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Plzeň-město (dále též„ předmětný byt“ či„ předmětná bytová jednotka“ nebo„ předmětná nemovitost“). Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná je zapsaným výlučným vlastníkem předmětného bytu. Vlastnické právo nabyla na základě darovací smlouvy uzavřené dne 24. 5. 2020 od svého druha [celé jméno svědka]. Původními vlastníky těchto nemovitostí byli žalobci jako manželé. Dne 11. 11. 2015 žalobci, jakožto prodávající, uzavřeli s [celé jméno svědka], jakožto kupujícím, kupní smlouvu, na jejímž základě měl být předmětný byt převeden za kupní cenu 1 150 000 Kč, která měla být zaplacena oproti údajné zápůjčce poskytnuté žalobci [příjmení]) a s tím souvisejícími směnkami v celkové výši 1 000 000 Kč na jmenovaného [celé jméno svědka]. Obdobná smlouva měla být uzavřena i ohledně rekreační chaty č. ev. 114 postavené na pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] (dále též„ rekreační chata“). Po uzavření kupní smlouvy byla mezi žalobci a [celé jméno svědka] uzavřena na předmětný byt nájemní smlouva. Výše nájemného byla pouze ve výši povinných plateb za užívání bytu, které [celé jméno svědka] přeposílal ve prospěch SVJ. Žalobci v bytě bez přerušení s rodinou bydleli více než 40 let. 2. Žalobci tvrdili, že z jejich strany nikdy nebyl dán úmysl předmětný byt (i rekreační chatu) prodat a převést své vlastnictví k němu trvale. Dle žalobců kupní smlouva na byt nenaplňuje zákonné náležitosti pro převod vlastnického práva, neboť o uzavření kupní smlouvy se v dané věci jednoznačně nejednalo, chyběla dle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) vůle jednající osoby. Jde o jednání zdánlivé, němuž se dle § 554 o.z. nepřihlíží. Z jejich strany nebyla vůle k trvalému převodu vlastnického práva na [celé jméno svědka]. Je možné aplikovat i § 555 odst. 2 o.z., neboť daným jednáním měla být zastřeno jiné právní jednání. Žalobci s poukazem na rozsudek NS ČR sp. zn. 2 Cz 8/71 doplnili, že již samotnou existencí rozporů ve vlastnických vztazích je dán naléhavý právní zájem. K této otázce připomněli i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95, dále rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 692/2005 a 22 Cdo 2053/2009. Žalobci dodali, že mezi nimi a [celé jméno svědka] došlo k ústní dohodě o tom, že následně tyto nemovitosti budou po výzvě žalobce [příjmení]) převedeny zpět na žalobce. Kupní cena nebyla nikdy zaplacena, k zapůjčení peněz ze strany [celé jméno svědka] žalobcům reálně nikdy nedošlo, [celé jméno svědka] neměl dostatek finančních prostředků a nebyl tak ani schopen tvrzenou zápůjčku žalobci [příjmení]) poskytnout. V září 2019 žalobce [příjmení]) oznámil [celé jméno svědka], že požaduje převedení nemovitostí zpět na žalobce, to [celé jméno svědka] nebyl ochoten a rozhovorům o převodu nemovitostí se začal vyhýbat. Dne 21. 7. 2020 se [celé jméno svědka] dostavil do prodejny žalobce [příjmení]), kde žalobci sdělil, že ač si byl vědom toho, že úmyslem žalobců nebyl trvalý převod vlastnického práva k nemovitostem, tyto zpět nepřevede, protože se dostal do finančních problémů. Daný rozhovor vyslechla z vedlejší místnosti [jméno] [příjmení]. Dne 4. 8. 2020 byli žalobci [celé jméno svědka] vyzváni k vystěhování z předmětného bytu i rekreační chaty. Poté došlo k podání žaloby o úhradu údajného dlužného nájemného (sp. zn. 31 C 267/2021) a o vyklizení bytu (sp. zn. 25 C 220/2021). 3. Žalovaná v celém rozsahu nesouhlasila se žalobou a navrhla její zamítnutí. Potvrdila, že předmětné nemovitosti nabyla na základě darovací smlouvy z 24. 8. 2020 od [celé jméno svědka], který je nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 11. 11. 2015 od žalobců. Ostatní tvrzení učinila spornými. Nesouhlasila především s tím, že by mezi žalobci a [celé jméno svědka] byla uzavřena jakákoli dohoda o„ dočasném“ převodu. Rovněž i tvrzení o absenci úmyslu převést tyto nemovitosti do vlastnictví [celé jméno svědka] považovala za ryze účelová. Dodala, že žalobci nerozporují uzavření kupní smlouvy, ale tvrdí, že chyběla vůle k trvalému převodu vlastnického práva a smlouvou mělo být zastřeno jiné právní jednání. Žalovaná se účastnila několika jednání mezi žalobcem [příjmení]) a [celé jméno svědka], předmětem těchto schůzek však nebylo jednání o vrácení nemovitostí, nýbrž dluh žalobců na nájemném. Žalovaná dále poukázala na úřední záznam o podaném vysvětlení z 28. 4. 2021, v němž žalobce [příjmení]) uvedl, že chtěl odklonit majetek ze společného jmění manželů, protože se obával rozvodu. Tvrzení žalobce A) podaná u Policie ČR se tak liší od žalobních tvrzení v soudních sporech. Žalobu na určení vlastnického práva žalobce podal až s velkým časovým odstupem za situace, kdy proti němu bylo vedeno řízení o vyklizení předmětného bytu. Policie ČR celou věc řešila opakovaně. Dospěli k závěru, že [celé jméno svědka] se žádného trestného činu nedopustil. Podle žalované je kupní smlouva platná, neskrývá žádná zastřená právní jednání, je srozumitelná a jasná. K obdobným závěrům dospěl i zdejší soud ve věci sp. zn. 31 C 267/2021, když řešil otázku vlastnictví předmětných nemovitostí. Žalovaná poukázala i na to, že to byli právě žalobci, kdo smluvní dokumenty připravoval a je nevěrohodné, že by někdo mohl takto lehkovážně nakládat se svým majetkem a„ údajnou“ dohodu nezahrnout do kupní smlouvy nebo o tomto uzavřít samostatnou písemnou dohodu. Není rovněž pravdou, že by [celé jméno svědka] neměl dostatek finančních prostředků na koupi předmětných nemovitostí. Stejně tak se nezakládá na pravdě tvrzení žalobců, že byla uzavřena nájemní smlouva toliko k hrazení nákladů za SVJ, neboť mezi [celé jméno svědka] a žalobcem [příjmení]) byli uzavřeny dvě písemné nájemní smlouvy, první dne 1. 2. 2016 s výší nájemného 6 000 Kč měsíčně a druhá dne 1. 1. 2019 s výší nájemného 12 500 Kč měsíčně. Žalobce [příjmení]) hradil řádně nájemné až do července 2019. Po opakovaném upomínání přislíbil úhradu, avšak po převodu vlastnického práva na žalovanou hradil pouze část nájemného ve výši 4 800 Kč měsíčně. Protože začal vznikat dluh, žalovaná ukončila nájemní vztah výpovědí a podala žalobu na vyklizení. K poznámce žalobců, že lze úspěšně pochybovat o dobré víře žalované tato dodala, že s [celé jméno svědka] žije v partnerském svazku od prosince 2017, mají spolu 2 nezletilé děti, celkem vychovávají 5 dětí. V době covidu [celé jméno svědka] onemocněl, jeho zdravotní stav byl velmi špatný. K zajištění své přítelkyně a dětí se proto rozhodl o darování nemovitostí, aby jí zajistil. 4. Žalobci po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. před koncentrací řízení doplnili, že mezi žalobcem [příjmení]) a panem [celé jméno svědka] došlo před podpisem kupní smlouvy k ústní dohodě o tom, že následně, po výzvě ze strany žalobce [příjmení]), budou nemovitosti převedeny zpět. Dle žalobců se jednalo o jiné právní jednání, dohodu uzavřenou ústní formou mezi žalobcem [příjmení]) a panem [celé jméno svědka]. Následně žalobci dodali, že k dohodě došlo mezi žalobcem [příjmení]) a [celé jméno svědka] přibližně 20. 10. 2015 v odpoledních hodinách v prostorách prodejny žalobce [příjmení]) na adrese [ulice a číslo] v [obec] za přítomnosti [celé jméno svědka], který vše bezprostředně slyšel. 5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Jak je zřejmé z nesporných tvrzení účastníků i předložené kupní a darovací smlouvy, dále z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], žalobci uzavřeli dne 11. 11. 2015 s [celé jméno svědka] kupní smlouvu, na jejímž základě žalobci, jakožto prodávající, převedli předmětnou bytovou jednotku (byt [číslo]), nacházející se ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa], který tvoří budova [adresa], postavená na stavební parcele parc. [číslo] to včetně spoluvlastnického podílu ke společným částem budovy za sjednanou kupní cenu ve výši 1 150 000 Kč [celé jméno svědka], jakožto kupujícímu. Kupní cena byla dle článku II.2 této smlouvy uhrazena oproti směnce ze dne 10. 9. 2014 na částku 350 000 Kč, proti směnce ze dne 20. 9. 2014 v částce 270 000 Kč, proti směnce z 25. 10. 2015 v částce 380 000 Kč, přičemž zbývající částka 150 000 Kč byla zaplacena kupujícím hotově při podpisu smlouvy. K této smlouvě oba žalobci i [celé jméno svědka] připojili úředně ověřené podpisy, oba žalobci je nechali ověřit dne 1. 11. 2015 na ÚMO [obec a číslo], [celé jméno svědka] téhož dne u České pošty, s.p., [obec a číslo] (nesporná tvrzení účastníků, označená kupní smlouva, výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a výdajový pokladní doklad z 11. 11. 2015). Soudu byly předloženy i výše označené směnky, z nichž vyplývá, že žalobce [celé jméno žalobce] se zavázal za tyto směnky zaplatit bez protestu v prvním případě částku 350 000 Kč, ve druhém příp