28 C 372/2022-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 9 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvou o úvěru [číslo] kdy smlouvu žalovaný uzavřel v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba], a. s., kdy zároveň při podpisu smlouvy obdržel požadovanou výši jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč, což stvrdil svým podpisem. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru splatit i kapitalizovaný úrok za předpokládané období trvání úvěru ve výši 0 Kč, kdy ke splacení bez prodloužení by žalovaná měla vrátit částku 3 000 Kč s příslušenstvím a to v jediné splátce. Dne 13. 11. 2019 byl ke smlouvě uzavřen dodatek, kterým byla navýšena jistina úvěru a to na celkovou částku 6 000 Kč, kdy žalovaná se spolu s navýšenou jistinou úvěru zavázala splatit i kapitalizovaný úrok za předpokládané období trvání úvěru ve výši 0 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s příslušenstvím a to v jediné splátce splatné ke dni 13. 12. 2019. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky z dlužné jistiny a to za každý den prodlení. Žalované taktéž vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 25. 6. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 9 150 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 0 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, z neuhrazených paušálních nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatků za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalované, sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 879,45 Kč za období od 14. 12. 2019 do 1. 6. 2021 z částky 6 000 Kč. Dále požadovala zákonný úrok z prodlení jdoucí od 15. 6. 2021 do zaplacení, taktéž z jistiny ve výši 6 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojeny s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, kdy k této částce uvedla, že účtuje odchozí dopis ve výši 39 Kč, odchozí dopis doporučený ve výši 50 Kč, odchozí telefonický hovor ve výši 72 Kč a osobní návštěvu ve výši 217 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že s ohledem na porušení povinností žalované, uplatňuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny a to za období od 14. 12. 2019 do 27. 4. 2021 z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, kdy po revizním přepočtu uplatňovala pouze částku 3 000 Kč. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. K výzvě soudu ohledně splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně v rámci schvalovacího procesu o poskytnutí úvěru nahlížela do registrů, respektive prověřovala bonitu, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel nevyžadoval podpis elektronickými prostředky, tudíž žádné informace tohoto charakteru v systému neuchovává. Žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje, z tohoto důvodu vzala žalobu zpět co do částky 3 150 Kč, představující paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč, kdy nadále požadoval pouze dlužnou jistinu ve výši 6 000 Kč, zákonný úrok z prodlené z této jistiny a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky a náklady řízení. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 1. 2023 č. j. 28 C 372/2022 – 46 bylo řízení co do částky 3 150 Kč zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 2. 2023. 5. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z předložených listin (smlouva o úvěru včetně dodatku, z výpisu účtu právního předchůdce žalobkyně, z oznámení o postoupení pohledávky, z výzev k úhradě včetně předžalobní výzvy, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisu úkonu mimosoudního vymáhání pohledávky) má soud za prokázaný skutkový stav, který koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Z tvrzení žalobkyně má soud dále za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutou půjčkou neuhradila ničeho, když bylo případně na žalované, aby prokazovala opak, ale nestalo se tak. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud žalovanou vyhodnotil jako osobu, která je schopná splácet předmětný úvěr. Skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně zákonnou povinnost nesplnil, si byla vědoma i žalobkyně, která po výzvě soudu k předložení zkoumání úvěruschopnosti žalované vzala žalobu částečně zpět, kdy uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. O tom, že schopnost žalované řádně splácet úvěr nebyla dostatečně prověřena a vyhodnocena, svědčí i to, že žalovaná neuradila v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky ničeho. Smlouva tak byla posouzena jako absolutně neplatné právní jednání a nárok žalobkyně byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou žalovaná dosud neuhradila. Soud tak vyhověl co do částky 6 000 Kč s tím, že žalobkyni přiznal i úrok z prodlení od data následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalované po výzvě k úhradě stanovena tedy od 31.7.2021 kdy z podacího archu vyplynulo, že výzva k úhradě do 30. 7. 2021 dnů byla zaslána dne 29. 6. 2021, domněnka dojití pak nastala 2. 7. 2021 v souladu s ust. § 573 obč. zák. dne, dle výzvy žalobkyně nejpozději do 30. 7. 2021 měla žalovaná plnit, pokud tak neučinila, dostala se od 31. 7. 2021 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Soud taktéž přiznal žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s mimosoudním vymáháním pohledávky a to za odchozí dopisy ve výši 39 Kč, odchozí doporučený dopis ve výši 50 Kč a v nákladech vzniklých osobní návštěvou žalované ve výši 217 Kč Částku ve výši 72 Kč představující náklady telefonického hovoru soud žalobkyni nepřiznal, neboť žalobkyně nijak neprokázala, že by tyto peněžní prostředky vynaložila. Soud tedy co do této částky a co do části úroku z prodlení žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.