28 C 395/2022-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 24 949,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 18. 3. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti, kdy v souvislosti s tímto se žalovaný zavázal taktéž uhradit částku 9 759 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 968 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 548 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 243 Kč. To vše se zavázal žalovaný uhradit formou 60 týdenních splátek po 346 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 11. 5. 2020. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, ke dni 11. 5. 2020 činila dlužná jistina 8 244,94 Kč a dlužný poplatek částku 6 468,06 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku 6 046 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 19. 11. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžní hotovost ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 19 496 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 6 592 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, poplatku za odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 626 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 278 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek po 1 646 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 19. 11. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Žalovaný uhradil celkem částku 8 650 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. 3. Žalobkyně taktéž sdělila, že v obou případech právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 4. K výzvě soudu, kdy soud z tvrzení žalobkyně neměl prokázáno tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy s tím, že tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně poukázala na zákaznické karty s tím, že právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. 5. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 6. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně došlo dne 18. 3. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč s tím, že žalovaný se současně zavázal uhradit za poskytnutí těchto prostředků poplatek ve výši 9 759 Kč, sestávající se z úroku ve výši 1 968 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 548 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 243 Kč Celkem se tak zavázal uhradit částku 20 759 Kč, formou 60ti týdenních splátek po 346 Kč až do zaplacení. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně, RPSN byla stanovena ve výši 239,28 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplynulo, že žalovaný svůj měsíční příjem uvedl ve výši 13 500 Kč s tím, že další příjmy do domácnosti uvedl ve výši 11 000 Kč Tyto příjmy nebyly blíže specifikovány. Běžné výdaje byly uvedeny ve výši 4 900 Kč, kdy externí splátky zápůjček byly ve výši 1 500 Kč měsíčně a interní splátky ve výši 1 646 Kč. Z karty dále vyplynulo, žalovaným že měla být předložena pracovní smlouva na dobu určitou do 31. 12. 2019 a dvě výplatní pásky za leden a únor 2019 (tyto listiny žalobkyně soudu nepředložila). Soud dále z předložených listin zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne 19. 11. 2018, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, kdy v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 19 496 Kč, představující úrok ve výši 6 592 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 626 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 278 Kč Celkem se tak zavázal uhradit částku 39 496 Kč formou 24 měsíčních splátek po 1 646 Kč. Zápůjční úroková sazba byla uvedena ve výši 29 %, RPSN pak ve výši 109,40 %. I v souvislosti s touto smlouvou žalobkyně předložila zákaznickou kartu- žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 11. 2018, z které vyplynulo, že tvrzený měsíční příjem žalovaného činil 6 621 Kč, přičemž další příjmy do domácnosti měly být 15 000 Kč, konkrétněji nebylo uvedeno, o jaké příjmy se jedná. Jako výdaje byla uvedena t externí splátka zápůjček ve výši 1 000 Kč, odhadované měsíční výdaje pak byly uvedeny ve výši 5 400 Kč. Z listiny vyplývá, že žalovaný měl právnímu předchůdci předložit potvrzení o příjmu z úřadu práce (žalobkyní předloženo nebylo). Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení těchto pohledávek informován (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek). Z tvrzení žalobkyně a přehledu plateb má soud za prokázané, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dne 18 3. 2019 uhradil žalovaný částku 6 046 Kč a v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dne 19. 11. 2018 uhradil částku 8 650 Kč, žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě soud dospěl k závěru, že na obě shora uvedené smlouvy je nutno nahlížet jako na absolutně neplatné, kdy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalované hradit poskytnutý úvěr. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud žalovaného vyhodnotil jako osobu, která je schopná splácet částku 346 Kč týdně v případě smlouvy ze dne 18. 3. 2019 a částku ve výši 1 646 Kč měsíčně v případě smlouvy ze dne 19.